Proč (ne)jet na Eramus aneb co je potřeba mít na paměti

1) Finanční stránka

Samozřejmě dostanete z programu Erasmus+ příspěvek, do některých zemí větší, do jiných menší. Neznám ovšem nikoho, komu by tento příspěvek pokryl veškeré náklady. Navíc – do nové země nejedete přežívat, ale poznávat a objevovat. Ať už vám „na život“ přispívají rodiče, nebo si vyděláváte sami, finanční stránku svého dobrodružství dobře promyslete. Ať pak nesmutníte, když zjistíte, kolik stojí potraviny, veřejná doprava nebo posezení v kavárně ( či hospodě) ve vaší vysněné destinaci. V minulém školním roce činil příspěvek na výjezd do Rakouska 450 euro na měsíc (letos se to o něco zvedlo) – ubytování mě přišlo na 315 euro/měsíc, zbývá necelých 150 euro, což na život ve Vídni není mnoho. Každý měsíc jsem si ze svého (ehm, díky, mami!) doplácela cca dalších 170 euro. Taky jsem jela na výlet mimo Vídeň (jednou vlakem a podruhé, když jsem viděla ty ceny vlaků, radši na kole), no a když už jsem byla „na půli cesty do Chorvatska“, tak jsem se podívala i tam (není moje vina, že velikonoční prázdniny trvají v Rakousku 14 dní, tak co s takovým množstvím volna?!). Suma sumárum, co jsem si předchozí rok našetřila, nechala jsem na Erasmu.

2) Školní povinnosti na dvou univerzitách Zcela upřímně, kdybych někam vyjížděla znovu, prodloužím si studium na domácí univerzitě a celý semestr/rok si vyhradím pouze pro radosti a povinnosti studia na zahraniční univerzitě. Já ale nechtěla prodlužovat za žádnou cenu, rozhodla jsem se tedy souběžně získat 20 kreditů na Vídeňské univerzitě (minimální počet pro úspěšné absolvování Erasmu) a 30 kreditů u nás na pedagogické. Ve výsledku jsem se pořád jen učila a během února, května a června pendlovala několikrát měsíčně mezi Prahou a Vídní z jedné zkoušky na druhou.

3) Není univerzita jako univerzita Tak samozřejmě se to liší univerzita od univerzity, fakulta od fakulty, katedra od katedry, pedagog od pedagoga…Říkám to se vší opatrností bez záměru kohokoliv urazit, ale jak známo, mezi univerzitami v centru země a v regionech jsou rozdíly, u nás i ve světě. Vídeňská univerzita je v Rakousku něco jako ekvivalent naší Karlovy univerzity. Tomu také odpovídají požadavky kladené na studenty. A tak s lehkým svědomím říkám – příště bych zkusila nějakou regionální, případně ne tolik prestižní univerzitu. Čímž vás nechci od Uni Wien odradit, naopak, je dobré to zažít na vlastní kůži, ovšem je dobré být předem informován.

4) Nechci opouštět svou drahou polovičku Tohle není žádný důvod! Dobrý vztah odloučení ještě upevní, vztah, který má skončit, ukončí. Howgh. PS: Nejedete na druhý konec světa…a jízdenky/letenky v současnosti stojí jako oběd pro dva.

Zatím Tschüss!

autorkou článku je

Kateřina Krejčová

na profil

Pěší turistika ve Vídni a jejím blízkém okolí II.

V tomto blogu představím zbylé výlety, které jsem během pobytu na Erasmu ve Vídni podniknul (odkazy na trasy výletů jsou na konci blogu).

Z celého týdne mívám nejradši neděli dopoledne, kdy je klid a ticho i v centru velkoměsta, jako je Vídeň. Prvního prosince 2019 taková atmosféra ve Vídni panovala a já s manželkou Terezou vyjel tramvají na kraj města na stanici Neuwaldegg, odkud jsme začali další výlet po lesích u Vídně. Teplota se pohybovala kolem 3°C, což ani v prudším stoupání na hřeben k vrchu Exelberg moc nevadilo. Po výstupu se do nás na hřebeni opřel poměrně silný vítr, ale také se nám otevřely výhledy na jednu stranu na Vídeň v nížině u Dunaje a na druhou stranu na postupně se zvedající Alpy. Kolem nikdo nebyl a hlavně já si užíval krásné ticho zimního dopoledne. Tereze byla trochu zima, takže si danou atmosféru tolik nevychutnávala. Na oběd jsme navštívili perfektní gasthof Mostalm přímo na hřebeni, kde nás stejně jako u ostatních restaurací na našich výletech, potěšila příjemná domácí atmosféra, kvalitní jídlo a nijak závratné ceny. V těchto menších restauracích na kraji města jsme většinou za hlavní jídlo platili kolem 10 eur, v restauracích v centru stojí hlavní jídlo alespoň o třetinu víc. Z gasthofu Mostalm jsme sešli kolem sjezdovky dolů do údolí a dál šli na vlak do čtvrti Hadersdorf.

O týden později jsme chtěli jít do obory kolem kopce Hagenberg u konečné metra U4 Hütteldorf. Bohužel obora byla zavřená, takže jsme šli po turistické značce po jejím kraji do čtvrti Mauer. Oproti ostatním výletům příroda na této trase nijak zajímavá není, ale výhledy na Vídeň ano.

Během prosince jsme s Terezou vyjeli do Budapešti a na Vánoce jeli do Česka.

S novým rokem Tereze pobyt ve Vídni skončil, nicméně já se do Rakouska vrátil do února na zbytek zimního semestru. Třetí lednový víkend za mnou Tereza přijela a v sobotu jsme šli na další výlet. Jednalo se o jediný den, kdy jsem z celého pobytu zažil ve Vídni sníh (vídeňské klima je podobné Praze, takže chladných a mrazivých dnů bylo během mého pobytu poměrně dost). Přímo od mé koleje ve čtvrti Weiden mezi hlavním nádražím a Karlsplatzem jezdí tramvaj až do města Baden jižně od Vídně. Z Karlsplatzu cesta trvá asi hodinu a jízda od okraje Vídně do Baden stojí cca 3,5 eur. Jak název napovídá, Baden je menší lázeňské město se zachovalým historickým jádrem. My však město pouze rychle prošli a směřovali na kopec Pfaffstättner Kogel. Kousek za Baden jsme minuli jeskyně, kde žijí chráněné druhy netopýrů (kvůli zimnímu spánku jsme žádné neviděli) a poté šli poměrně prudkým svahem nahoru na kopec. Oproti situaci dole v údolí byla krajina nahoře na kopci krásně zasněžená a působila krásným zimním dojmem. Na kopci Pfaffstättner Kogel provozuje spolek Alpenverein chatu, kde se dá najíst. Díky okolní zimní krajině a stylově zařízené chatě jsme měli pocit, že se nacházíme v Alpách a ne hodinu tramvají z centra Vídně. Po obědě jsme dál pokračovali tichými zasněženými lesy na vlak ve městě Mödling.

O dva týdny později jsem vyšel na jediný sólový vídeňský výlet, který do značné míry kopíroval trasy předchozích výletů. Ze všech výletů bylo ten den největší teplo (17°C) a já po krátké cestě podél Dunaje za čtvrtí Nussdorf vystoupal na Leopoldsberg a po hřebeni dál šel k rozhledně Habsburgwarte, gasthofu Grüass Di a Gott Wirt a k tramvaji na Neuwaldeggu. Oproti říjnové cestě jsem si všimnul, že u zastávky autobusu Sulzwiese je lesní rozptylový hřbitov. Kromě malé kaple a několika informačních cedulí nic nenasvědčuje tomu, že by v lese byl.

Poslední výlet jsem podniknul druhý únorový víkend, tentokrát opět s Terezou. Byla to nejdelší a asi nejhezčí cesta po Vídni a okolí. Vlakem jsme vyjeli na stanici Unter Purkersdorf, vystoupali do většího kopce a poté sešli k naší známé sjezdovce. K Terezině nelibosti jsme museli vyjít další kopec, ale přestávka na oběd na Mostalmu nebyla daleko. Oproti prosinci delší den a také slunečné počasí jsme využili k mírnému protažení trasy, kterou jsme skončili na tramvaji ve čtvrti Grinzing.

V příštím blogu provedu shrnutí celého vídeňského pobytu.

Trasy výletů (pořadí odpovídá celkovému pořadí výletů, tj. včetně tras uvedených v předchozím blogu)

Trasy jednotlivých výletů najdete zde:

Šestý výlet

Sedmý výlet

Osmý výlet

Devátý výlet

Desátý výlet

Autorem článku je

Tomáš Zavadil

na profil

Proč si vybrat právě Vídeň?

Víte, že chcete určitě někam vyjet, ale máte v Čechách závazky nebo se bojíte kulturní a jazykové bariéry? Když opominu Slovensko, Vídeň je ideální místo pro začínající dobrodruhy!

Co by kamenem dohodil Odcestovat co nejdál a do co nejexotičtější země nemusí být vždy výhoda. Možná jste stýskací typ nebo jste nikdy sami necestovali. Důvody můžete mít i prozaičtější – máte v Čechách svou drahou polovičku, ale i tak byste rádi někam vyjeli. Nebo se vám třeba kryje zkouškové období na vaší domácí univerzitě se začátkem semestru v zahraničí (jako mně, ale o tom jindy). Vídeň je tedy ideálním řešením – 4 hodiny vlakem z Prahy, dokud trvá 75procentní sleva na studentské jízdné, vyjde vás nejlevnější cesta na 170 Kč (RegioJet, Lowcost třída), a když se vám jó zasteskne (nebo potřebujete urgentně na pobočku své banky atp.), za hoďku a půl jste v Brně (aneb na předměstí Vídně, jak se také Brnu přezdívá).

Jako doma Zběžné prolistování učebnice dějepisu nám prozradí, že jsme byli, my a Vídeňáci, delší dobu součástí jednoho „státu“, habsburské monarchie, dokonce déle, než trvá naše samostatná česká existence (a to započítávám i období Československa!). Bezmála 400 let soužití v jednom celku pod jedním panovníkem se jasně musí projevit, i když se k tomu Vídeňáci (no a nakonec ani Češi) moc nehlásí. Mějte oči otevřené, protože ve Vídni budete o české stopy zakopávat na každém rohu. Vyhlášené vídeňské kavárny Café Hawelka a Café Jelinek, které nechybí v žádném turistickém průvodci, Tichy Saloneis, Optik Vrana, Pokorny Hof, Jahoda Tor v novém kampusu univerzity…Schválně se zkuste zastavit u libovolného činžáku a přečíst si jména na zvoncích. No a česká a vídeňská kuchyně? Jako vejce vejci!

Zn. kvalita Kde byste hledali město, ve kterém je nejvyšší kvalita života? Napadá vás Skandinávie či nějaká přímořská destinace s 300 slunečními dny v roce? Kdepak, je to Vídeň. A to podle hned dvou různých žebříčků. V tom, který sestavuje britský The Economist, drží Vídeň prvenství dvakrát po sobě (https://www.wien.info/cs/vienna-for/smart-city-vienna/most-livable-city-economist), v tom sestavovaném newyorskou konzultační společností Mercer Vídeň obsadila první příčku dokonce desetkrát po sobě (https://zahranicni.ihned.cz/c1-66519640-viden-je-uz-po-desate-nejlepsim-mestem-pro-zivot-praha-se-v-zebricku-umistila-na-69-miste). A co se hodnotilo? Široké spektrum věcí – od bezpečnosti a zdravotní péče přes vzdělávání, infrastrukturu a kulturní vyžití po politickou stabilitu či míru osobní svobody.

Jde to i bez němčiny (i když se dá levně doučit) Už jsem vás nalákala? Představujete si, jak se procházíte po Prateru, vysedáváte nad sachrem nebo v „Heurige“ na vínku, jenže neumíte německy? Tak jednak němčinu ve Vídni víceméně nepotřebujete, protože jde o kosmopolitní město, ve kterém žije (a na univerzitě studuje) spousta Američanů, Kanaďanů a Australanů, a alespoň základy angličtiny mají i prodavačky v obchodech. Jednak Universität Wien nabízí spoustu studijních programů a předmětů v angličtině (takže ani ve škole němčinu nutně nepotřebujete). A kdybyste si přeci jen chtěli „zašprechtit“, Uni Wien má skvělé jazykové centrum, ve kterém vám po úspěšném zakončení intenzivního kurzu (konaném před začátkem semestru v únoru a září) němčiny vrátí většinu z ceny kurzu, případně získáte 20procentní slevu na trimestrální či letní kurz němčiny (https://international.univie.ac.at/en/student-mobility/incoming-students/erasmus-student-exchange/studying-at-the-university-of-vienna/#c324135) PS: Kromě němčiny si můžete v univerzitním Sprachenzentrum vybrat z nabídky dalších 32 jazyků! Takže pokud jste vždy snili o sámštině či lotyšštině, neváhejte.

Všechny důležité informace o studiu na Vídeňské univerzitě naleznete zde: https://international.univie.ac.at/en/student-mobility/incoming-students/erasmus-student-exchange/studying-at-the-university-of-vienna/

Tak zatím Tschüss!

autorkou článku je

Kateřina Krejčová

na profil