.png){kind=small}
1) Finanční stránka
Samozřejmě dostanete z programu Erasmus+ příspěvek, do některých zemí větší, do jiných menší. Neznám ovšem nikoho, komu by tento příspěvek pokryl veškeré náklady. Navíc – do nové země nejedete přežívat, ale poznávat a objevovat. Ať už vám „na život“ přispívají rodiče, nebo si vyděláváte sami, finanční stránku svého dobrodružství dobře promyslete. Ať pak nesmutníte, když zjistíte, kolik stojí potraviny, veřejná doprava nebo posezení v kavárně ( či hospodě) ve vaší vysněné destinaci. V minulém školním roce činil příspěvek na výjezd do Rakouska 450 euro na měsíc (letos se to o něco zvedlo) – ubytování mě přišlo na 315 euro/měsíc, zbývá necelých 150 euro, což na život ve Vídni není mnoho. Každý měsíc jsem si ze svého (ehm, díky, mami!) doplácela cca dalších 170 euro. Taky jsem jela na výlet mimo Vídeň (jednou vlakem a podruhé, když jsem viděla ty ceny vlaků, radši na kole), no a když už jsem byla „na půli cesty do Chorvatska“, tak jsem se podívala i tam (není moje vina, že velikonoční prázdniny trvají v Rakousku 14 dní, tak co s takovým množstvím volna?!). Suma sumárum, co jsem si předchozí rok našetřila, nechala jsem na Erasmu.
2) Školní povinnosti na dvou univerzitách Zcela upřímně, kdybych někam vyjížděla znovu, prodloužím si studium na domácí univerzitě a celý semestr/rok si vyhradím pouze pro radosti a povinnosti studia na zahraniční univerzitě. Já ale nechtěla prodlužovat za žádnou cenu, rozhodla jsem se tedy souběžně získat 20 kreditů na Vídeňské univerzitě (minimální počet pro úspěšné absolvování Erasmu) a 30 kreditů u nás na pedagogické. Ve výsledku jsem se pořád jen učila a během února, května a června pendlovala několikrát měsíčně mezi Prahou a Vídní z jedné zkoušky na druhou.
3) Není univerzita jako univerzita Tak samozřejmě se to liší univerzita od univerzity, fakulta od fakulty, katedra od katedry, pedagog od pedagoga…Říkám to se vší opatrností bez záměru kohokoliv urazit, ale jak známo, mezi univerzitami v centru země a v regionech jsou rozdíly, u nás i ve světě. Vídeňská univerzita je v Rakousku něco jako ekvivalent naší Karlovy univerzity. Tomu také odpovídají požadavky kladené na studenty. A tak s lehkým svědomím říkám – příště bych zkusila nějakou regionální, případně ne tolik prestižní univerzitu. Čímž vás nechci od Uni Wien odradit, naopak, je dobré to zažít na vlastní kůži, ovšem je dobré být předem informován.
4) Nechci opouštět svou drahou polovičku Tohle není žádný důvod! Dobrý vztah odloučení ještě upevní, vztah, který má skončit, ukončí. Howgh. PS: Nejedete na druhý konec světa…a jízdenky/letenky v současnosti stojí jako oběd pro dva.
Zatím Tschüss!
autorkou článku je
