​

Lékařská univerzita v Grazu je krásně moderní, má skvělý kampus přímo vedle univerzitní nemocnice a velkého lesoparku na okraji centra, avšak s dobrým spojením. Na univerzitě jsem však netrávila mnoho času, důležitá pro mě byla zejména rychlá, efektivní a velice příjemná komunikace se zahraniční kanceláří včetně nové webové aplikace, která mě přehledně provedla celým administrativním procesem.
Většinu času jsem trávila v univerzitní nemocnici hned vedle, na dětské chirurgii, anesteziologii a hepatogastroenterologii, nemocnice byla taktéž moderně vybavená, s příkladným profesionálním přístupem k pacientům, řekla bych, že na špičce rakouského zdravotnictví včetně výzkumných činností.

​

Università degli Studi di Milano Statale byla výjimečná otevřeným přístupem na akademické půdě, historickou budovou s vcelku nově zařízenými interiéry a strategickým umístěním v centru Milána poblíž katedrály Duomo.

​

Universita zde byla velmi příjemná, někdy jsem si říkala, že zdejší zaměstnanectvo je až obsesivně milé, od pracovnic studijního oddělení po všechny pedagogy, s nimiž jsem se setkala.

​

Za mě to byla velmi odlišná zkušenost - studium na FF UK je fajn, má silnou tradici a je možné se s ní identifikovat. Je ale vidět, že studium v Hamburku má trochu jiné parametry. Zaprvé to pro mě bylo hodně o prostředí, specificky kampusu. Ten na fildě není - v Hamburku je být studentem vysoké školy právě na Universitat Hamburg řekl bych až skoro diametrálně odlišný zážitek. Cítíte, že s ostatními jste součástí něčeho většího, něčeho, kde se můžete a chcete realizovat (byť na Erasmu) - a to je dané právě krásnými velkými prostory, které s ostatními sdílíte. Von Melle Park a blízké okolí vás hodně vtahuje, škola jako taková potom navíc nabízí hodně příležitostí, jak se do dění na Univerzitě zapojit - od různých procházek městem s průvodcem a dalšími studenty, po language cafés a všelijaké přednášky (specificky na mojí fakultě pak byl velký a pestrý program pro zahraniční studenty s buddies, kteří vás provádí - já jsem ho příliš nevyužil, ale je to skvělé). Samostatnou kapitolou jsou spolky - já jsem se zapojil do tamních Univerzit za klima. Škola tam je obecně výraznějším prvkem v dění ve společnosti, než je tomu u nás (a studentům tam je dávána větší autonomie, a to i finanční) - a to pro mě bylo také dost inspirativní.

HHU Düsseldorf na mě silně zapůsobila svou brutalistickou architekturou a velkým kampusem. Atmosféra byla otevřená a přátelská, univerzita má skvělé zázemí. Velkým plusem je i možnost jezdit po kampusu a po městě na kole, což podporuje pocit svobody a dostupnosti.

Univerzita je relativně komplikovaně dispozičně řešená. Je to spíše takové bludiště, zvláště při úplně první návštěvě. Postupně se ale naučíte snadno orientovat. Knihovna je velmi velká a také poměrně komplikovaná, avšak s mnoha místy pro samostudium.

Na kampusu univerzity se mi líbila jeho kompaktnost, což je něco, na co nejsme z Prahy zvyklí. Třebaže je na kampusu vše pěkně pohromadě, šedé brutalistické budovy v kombinaci s pochmurným počasím umí vytvořit na první pohled ne příliš hostinně vypadající prostředí.

Pracoval jsem v kanceláři přímo v Českém národním pavilonu.
V kanceláři se většinou komunikovalo v českém jazyce, nicméně s ostatními pracovníky v pavilonu jsem většinou komunikoval v japonštině či angličtině.