První mě napadne nenápadná a architektonicky nevzhledná budova filosofické fakulty. Při vstupu do budovy bylo oproti Česku pro mě zarážející, kolik politických a aktivistických proklamací a plakátů visí volně po škole. I když tím určitá část studentů dává najevo své politické preference, není třeba se bát. Jednak je to jen určitá (možná i menší) část studentů, jednak se to na úrovni studia vůbec neprojevuje. Častější jsou ovšem studentské stávky, kdy studenti vyhlásí protest a odpadá vyučování. To může být někdy problém, protože nedostatek hodin se musí vynahradit ve volném čase studentů.
Universita i zdarma po registraci nabízí jídlo ráno, dopoledne a večer.

Študujem na lekárskej fakulte v Plzni, takže prvá vec, ktorá ma veľmi prekvapila, bol obrovský kampus a skvelé zázemie pre študentov, počnúc bezplatnou menzou, kde bola možnosť troch jedál denne, posilovňou a bazénom za veľmi priaznivú cenu na celý rok a študovnami kde bolo ťažké nájsť miesto v skúškovom období. Priestory budov sú staršieho charakteru, ale ja som trávila čas najmä v nemocnici.

Univerzita byla kvalitní, výuka byla srovnatelná s mým studiem v Praze. Hlavní doménou interiéru filozofické fakulty v Soluni jsou plakáty politických stran (zejména komunistické), takže s tím je potřeba počítat a nesmíte se toho zaleknout. Zvláštně také působí pomalované stěny, jak na chodbách, tak v učebnách, ale tam je to tak zkrátka normální. Vybavení je jinak srovnatelné, tj. nechybí projektory, počítače a další klasické vybavení učeben.

Bohužel nebyla možnost ani jednoho předmětu v angličtině a proto většina z těch, které mě zajímaly, nebyly dostupné. Na praktických předmětech problém nebyl a v hodinách mi překládali spolužáci. Na většinu teoretických jsem nemohl a nebo byly pouze formou seminární práce. Fakulta jako taková je bohužel mimo kampus v centru města, nicméně mají 2 sportovní haly v centru, kde se také odehrává praktická výuka a dají se podle toho předměty navolit.