Svůj roční pobyt v Římě, kdy jsem měla možnost studovat na Sapienze, hodnotím jednoznačně pozitivně. Moc ráda bych vyzdvihla především zájem a ochotu vyučujících, kteří mi vždy vyšli vstříc a činili tak jednoznačně nad rámec svých povinností - nabídli mi např. možnost individuálních jazykových kurzů v rámci konzultačních hodin, apod. Celkově byli jak zaměstnanci Sapinezy, tak moji kolegové a kolegyně na doktorském studiu vždycky mimořádně vstřícní a ochotní nám pomoct. Úroveň kurzů a přednášek, které jsem měla možnost navštívit byla vysoká, v tomto ohledu si tedy nemohu vůbec stěžovat.
Negativní zkušenost jsem měla pouze s komunikací s administrativou ohledně potřebných dokumentů, je třeba do kanceláře zahraničního oddělení většinou zajít osobně, pak vše jde.

Nefunkční administrativa, a to, podle sdělení spolužáků, i na italské poměry!
Míra dysfunkčního chaosu na Sapienze prý překonává i univerzitu v Palermu.

Budovy univerzity jsou velkorysé, budované za Mussoliniho a připomínají něco mezi krematoriem ve Strašnicích a nyní bouraným Smíchovským nádražím v Praze.
Pracovní místo jsem žádné nedostal, ani skříň či šuple. Klíč od společné místnosti pro doktorandy mi byl předán poslední týden v semestru, tudíž jsem si jí příliš neužil. Učebny a posluchárny byly standardní, ty ze 30. let se mi vyloženě líbily - velkorysé obložení kvalitním masivním dřevem, vysoké stropy...

Priestory neboli moderné, vyzerali staro a vybavenie taktiež.

Když poprvé pomyslím na svou "adoptivní" univerzitu, jako první slovo, které mi vytane na mysli, je chaos.

Univerzita Sapienza je výjimečná tím, že co se týče organizace, je naprosto nepřipravená na zahraniční studenty. Ano, profesoři jsou skvělí (byť mají někteří z nich v angličtině velmi silný přízvuk, popř. horší slovní zásobu), ale co se týče rozvrhu, uvítacích aktivit, poskytování důležitých informací, funkčnosti kanceláře Erasmus a organizace jakékoli události, nemám bohužel nic pozitivního, co bych ohledně ní mohla sdělit. Abych vše demonstrovala na konkrétním příkladu (kterých mám v zásobě mnoho, ale tento vypovídá o všem), cca od října roku 2023 jsem se pravidelně dotazovala místní kanceláře Erasmus, kdy bude zahájen jarní semestr 2024. Odpovědí až do prosince 2024 bylo ve zkratce "prozatím nevíme, děkujeme za Váš dotaz". Nadto uvádím, že na jakýkoli mail, který jsem zaslala v angličtině, mi přišla odpověď v italštině. Když jsem začala být zoufalá, že musím zakoupit letenky do Říma nejpozději první týden v lednu, aby nebyly posléze několikanásobně dražší, hledala jsem na webu Sapienzy, kdy začínaly semestry v předchozích letech a jako datum začátku jsem odhadla druhý týden v únoru, letenky jsem tedy zakoupila na první únorový týden.

Ani po mém příletu do Říma, kdy jsem se spoléhala na to, že "týden dopředu již na Sapienze budou vše vědět" mi nikdo z kanceláře Erasmus nebyl schopen odpovědět na mail, kdy přesně začíná semestr. Webová stránka, aktualizovaná před půl rokem, tuto informaci taktéž neobsahovala a byť jen slůvkem se nezmiňovala o rozvrhu na jarní semestr. Řekla jsem si "nevadí, jsem v Itálii, měla jsem očekávat chaos". Podle informací na internetu měla být kancelář Erasmus otevřena ve čtvrtek (dejme tomu 11 - 14), osmého února jsem se tedy vydala osobně na Právnickou fakultu Sapienza tak, abych stihla úřední hodiny. Kancelář byla ale zavřená, čekala jsem u ní půl hodiny a nikdo nedorazil. Šla jsem tedy ihned poté do informačního centra fakulty s dotazem, kdy bude kancelář Erasmus otevřena. Slečny, očividně studentky, mě ujistily, že kancelář má ve čtvrtek zavřeno, ale bude otevřená v pátek. S vědomím "důvěřuj, ale prověřuj" jsem pro jistotu napsala email na kancelář Erasmus, že zřejmě nemají na internetu aktualizované úřední hodiny a požádala jsem je, aby mi zaslali otevírací dobu kanceláře a s klidem jsem jela zpět do svého ubytování. Když jsem dorazila domů, všimla jsem si emailu od Erasmus kanceláře, která mi napsala, že je čtvrtek a mají tedy otevřeno až do 16.00, v pátek mají zavřeno. Do školy už bych se včas nestihla vrátit a bylo mi jasné, že budu muset svůj dotaz odložit na další týden. Přestože jsem tedy přijela v dostatečném předstihu do Říma, celý první týden v Římě byl díky nesprávným informacím na webu univerzity, na dveřích kanceláře Erasmus a v infocentru fakulty zcela promarněný. Když jsem do Erasmus kanceláře dorazila hned následující pondělí (12. února) v 10 hodin dopoledne, bylo mi zde řečeno, že hodiny přeci (!!!) již začaly ráno v 8 hodin a já tak zmeškala své úvodní lekce. Co se týče rozvrhu, na webových stránkách se nikdy neobjevil. Byl v papírové formě vytištěný v jedné z chodeb fakulty, kdybych se nezeptala místních studentů, pravděpodobně bych jej až do konce svého pobytu neznala.

Omlouvám se za dlouhý text, ale dle mého názoru plně vystihuje mých následujících šest měsíců pobytu v Římě. Na jakýkoli dotaz jsem obdržela tři různé odpovědi. Jakýkoli požadavek byl problém. Díky tomuto přístupu jsem zcela zbytečně obíhala po dobu dvou týdnů místní úřady kvůli registraci mého pobytu, zmeškala kompletně celý uvítací týden pro Erasmus studenty (probíhal v době mé výuky), zameškávala část výuky kvůli překrývajícím se lekcím v rozvrhu, byla jsem nucena docházet na povinný předmět v italštině (přestože celé studium bylo v angličtině a více než polovina studentů italsky vůbec neuměla) a rovněž ztratila hodiny mého volného času kvůli dohadování se s Erasmus kanceláří ohledně certifikátů o absolvování jazykových a jiných kurzů, včetně potvrzení o délce pobytu a přehledu splněných povinností (transcript of records).

Co se týče prostorů, ve kterých jsem studovala, celý kampus vypadal na internetu velmi hezky, ve skutečnosti byla bohužel nejhezčí část pod lešením a za ohradou. Budova právnické fakulty byla slavnostně otevřena v roce 1935 a kromě technologického vybavení učeben a nových lavic mnoho změn od svého otevření nezaznamenala (nepočítám-li čvtrté patro, kde sídlila kancelář Erasmus, to vypadalo zcela nově).

Účelem mého pobytu bylo studovat v univerzitní knihovně, která se skládá z dílčích knihoven jednotlivých fakult a jejich kateder. Knihovna římského práva, v níž jsem svůj pobyt strávila studiem literatury k přípravě své disertační práce je jedinečnou pro svůj rozsáhlý fond.

Univerzita je velmi pěkná, i když jsou tam problémy s organizací. Musíte všechno zjišťovat sami a dost často trvat na tom, aby se Vám ten konkrétní referent věnoval, jinak Vás pošle za kolegou, ten za dalším kolegou atd atd...

Absolutní nefunkčnost. Na římské Sapienze jsem měl v září 2025 absolvovat intenzivní kurz z italštiny. Abych se k němu mohl přihlásit, musel jsem mít přidělený Erasmus. Do programu jsem byl zařazen a z rektorátu mi poslali peníze. Jenomže administrativě na Sapienze trvalo vyřízení formalit (podepsat Learning Agreement a vystavit Invitation Letter) tak dlouho, že se kapacita jazykového kurzu mezi tím naplnila a já do Říma nemohl vyrazit, všechny přidělené peníze jsem musel vrátit a nyní mám ve studijním plánu vrub za nesloženou zkoušku.
Ve stavu krajní nouze jsem poporosil o pomoc děkanku tamní Filozofické fakulty, kam jsem měl jet. Odpověděla mi, že se jedná o administrativní problém, do nějž nemůže zasahovat.

Podobná ako Karlovka, ale o dosť staršie priestory. Organizácia štúdia bola dosť na študentoch, systém tam moc nemajú.

vybavení i budova vypadaly spíše hůře (starší), kampus univerzity se navíc v době mého Erasmu opravoval

Nízká úroveň kurzů, chaos

Sapienza nebo minimálně právnická fakulta je strašně dezorganizovaná, resp. asi nějaký systém má, ale ne na první pohled úplně zřetelný a strašně špatně tam funguje předávání informací, takže většinu podstatných informací vůbec nejsou schopni sdělit pořádně ani na vyžádání a člověk na vše přichází tak nějak za pochodu. Fakulta je v kampusu v centru města, v moc fajn čtvrti San Lorenzo, tedy v centru, ale stranou od turistů. Uvnitř kampusu je poměrně dost studoven, které nejsou sice nijak zvlášť moderní, ale na samostudium docela příjemné, na celém kampusu funguje v pořádku wifi.

Sapienza má svůj vlastní kampus, kde se nachází převážná většina fakult, včetně právnické, na které jsem studovala. Součástí jsou i kavárny, menza a venkovní prostory na učení či třeba jen na posezení se spolužáky. Moc se mi líbilo, že každá fakulta měla svůj osobitý styl - jako například fakulta klasické literatury, která sloužila i jako muzeum, a tak chodby zdobily různé sochy napodobující své antické originály.