Byl jsem na výjezdu na zimní semestr, a zatímco v Praze je po Novém roce teprve zkouškové, v Galway nám začínala výuka už 13. ledna. Většina předmětů měla výuku 2x týdně, jen po 50 minutách, a žádné semináře v podobě jako doma - obě hodiny byly vlastně přednášky pro všechny studenty s daným zapsaným předmětem.
Celkově je škola nastavená, stejně jako všude v anglosaském světě, na samostudiu studentů. Těch možností je hodně, vč. pravidelných konzultací s vyučujícími, ale mně nejvíc pomáhalo, že každá prezentace z každého předmětu nám byla online k dispozici v Canvasu (takový tamní Moodle, jen víc promakaný).
Co bylo trochu negativní byl fakt, že (aspoň pro studenty práv) nebyl úplně vstřícný rozvrh předmětů, které byly k dispozici. Už na podzim jsme se sice dostali k seznamu předmětů, ale když jsme po příjezdu začali zjišťovat rozvrh, ukázalo se, že hodně možných předmětů se vlastně fakticky kryje - a další část z nich jsme si zapsat nemohli/neměli, jelikož to byly předměty II a počítalo se, že si je budou zapisovat studenti, kteří tam tráví celý akademický rok.
Jinak všechny předměty jsme měli společné s domácími full-time studenty, žádné úlevy neprobíhaly.
Zkouškové byl dost rapidní šok - všechny zkoušky jsou písemné, to je ok, to jsme věděli. Ale nikdo nám neřekl to, že se zkouší v obrovských místnostech (třeba v té sportovní hale), kam se nanosí 300-800 jednotlivých stolů a židlí, několik týdnů dopředu má student určené místo, kde bude při zkoušce sedět, ale hlavně mezi námi celé 2 hodiny chodilo 25 dozorců v reflexních vestách, kteří byli obecně dost nepříjemní. Před zkouškou třeba kontrolovali podrážky od bot, jestli na nich nemáme napsané taháky, to jsme opravdu nezažili (ale jako Erasmus studenti jsme měli právo přinést si na zkoušku slovníky).