.png){kind=small}
Další, koho jsem mimo svých spolubydlících na Erasmu poznal, byť nejprve online, byli průvodci. Na začátku mi Katánská univerzita nabídla „Erasmus Guida“. A první Guide se jmenoval Guido. Proč první? Totiž dotazník k přiřazení jsem omylem vyplnil dvakrát. Nakonec to bylo pro moje dobro. Nedostal jsem jen jednoho, ale rovnou dva Erasmus Guidy. A to se vyplatí! Takže když jsem se jednoho z nich ptal na informace, hned jsem si je mohl u druhého správnou otázkou ověřit.
„Jak poznám další Erasmové studenty? Budu tu úplně sám? A když ano, co budu dělat?“. Guide Guido mě přidal do Erasmové skupiny na Whatsappu a řekl mi o FB skupině. Díky tomu jsem věděl, co se bude dít. Z důvodu, že mě čeká 14 dní prázdnin, jsem ocenil, že existuje něco jako studentský spolek. Ze začátku to byla jediná možnost, jak poznat další studenty. Proto jsem využil první příležitosti, kdy se něco organizovalo. Měli jsme štěstí, protože se o nás v Katánii staraly hned dvě organizace – ESN a AEGEE. ESN též vydávala za menší poplatek studentské kartičky, na které jsme dostávali slevy. Vzpomínám si, že když AEGEE pořádalo na Whatsappu výlet do Taorminy, jeden student chtěl slevu na ESN kartu. Odpověděli mu, že jsou AEGEE a že to bude 12 euro pro všechny. Napsal, že „neví ani hovno o těchdle skupinách“, což mě dost pobavilo, protože to museli vidět i organizátoři, pro které je ESN konkurence. Asi nepochopil, že AEGEE je studentský spolek a ne pouze Whatsappová skupina.
Sangria party
Už první týden jsme se měli všichni sejít v přístavu a popít Sangrii ZDARMA. Slovo, na které studenti nejvíce slyší. Určitě jsem chtěl jít, ale zároveň jsem cítil nervozitu. Nové začátky a výstup z komfortní zóny. Ještě při zápisu jsem v listu katánských Erasmus studentů zkoumal, kdo je z Česka či ze Slovenska. Asi třem lidem jsem napsal, ale zkontaktoval jsem se jen s jedním z nich, s Vojtěchem. Dohodli jsme se, že dáme sraz na Piazza Duomo (hlavní náměstí v Katánii). Vyšel jsem s pocity jako „Co když si tam nebudu s nikým rozumět? Co když to bude divný? Co když udělám špatný první dojem a už se to od té doby se mnou potáhne po zbytek Erasmu?“. Jak už to u mě bývá, měl jsem zpoždění, takže sraz nebyl. To mi na klidu nedodalo, jelikož teď jsem měl přijít sám do jámy lvové. Po chvilce hledání kolem přístavu jsem uviděl asi 30 lidí na velkém kamenném molu mezi loděmi. „Okay“!
Přidal jsem se k nějaké skupince dalších Erasmáků. Zdálo se mi, že byl každý tak trošku nervózní. Pro většinu to musela být stejně nekomfortní situace. Po nějaké chvíli jsem se šel pozdravit s jinou skupinkou, kde mluvili česko-slovensky. Potkal jsem Vojtěcha, Veroniku a Petra. Vojtěch studuje stejnou fakultu (soc. věd UK) a pochází ze Sudet. Téměř nic ho nevyvede z míry. Z Ústí je zvyklý na tvrdý pohraniční život. Veronika je Slovena, konkrétně východňárka. Studuje práva, ví dost věcí a na Erasmu si chce užít poslední studentský čas. Peťa má půl rodiny Polskou a půl rodiny Slovenskou. Procestoval kus světa. Sicílie je další zahraniční místo, kde bude bydlet. V podstatě už od chvíle, co jsme se poznali, trávili jsme ještě s Chorvatkou Larou většinu volného času spolu, jezdili na výlety a zažívali dobrodružství.
Atmosféra se uvolnila po pár skleničkách Sangrie. Ne, že bychom potřebovali alkohol k tomu, abychom se bavili, ale často, abychom se s někým začali bavit. Seznámil jsem se i s dalšími lidmi, hlavně Belgičany. Jednomu Belgičanovi, Jéremymu, jsem ze srandy pořád říkal, že vypadá jako ten upír z Twilight. Nevypadal… potěšeně. Když se dopily všechny zásoby, vydali jsme se okolo 23:00 na expedici za účelem najít nějaký krámek s pitím. Katánie pro nás byla zatím divočina, proto nám chvilku trvalo, než jsme se prodrali nočními uličkami. V jedné z nich svítil malý krámek. Vím, že by mě za to Italové ukamenovali, ale koupil jsem si krabicové víno se spritem. Nebyl to dobrý nápad. Ráno mě bolela hlava jako střep.
Prohlídka města
Následující den jsem proležel a proskuhral. Potom pořádala ESN prohlídku města. Začínala nad rybím trhem, prošli jsme se hlavním náměstím, jemuž vévodí mramorová fontána se slonem, který nese na zádech sloup. Jde o symbol města. Pokračovali jsme po hlavní třídě do umělecké ulice, kde prý v noci prostitutky lákají naivní studenty do červených nebo růžových dveří lemující chodník. Trasa končila v rozlehlém městském parku. Sousedí s „katánským mrakodrapem“. Nevkusnou novou bytovkou, nejvyšší budovou města. Působí v historickém centru jako pěst na oko. S pár lidmi se nám nechtělo končit. Odebrali jsme se na typickou italskou zahrádku stylové restaurace. Jídlo chutnalo skvěle. Ochutnal jsem koňský steak. K nevoli Veroniky. A nebyl jsem jediný. Jak jsem později zjistil, koňské maso je na Sicílii velmi populární. Chuť doplnilo červené „vino di casa“. Domácí víno, jedinečné v každé restauraci. A levnější než rozlévané.
Flunkyball
Tři dny po Sangria party pořádala AEGEE v parku před hradem ještě picí „flunkyball“. Nevím jak vy, ale já jsem o tom v životě neslyšel. Proti sobě stojí dva týmy po čtyřech lidech. Před každým hráčem pivo. Mezi týmy flaška. Hráči obou týmů se střídají v hodech na flašku. Jakmile ji někdo shodí, pije pivo, seč může. Druhý tým se ji snaží co nejrychleji narovnat a zvednout míč. Než to tým udělá, musí do sebe lít co nejvíce piva. Vyhrává tým, který má všechny piva dole. Po bouřlivém shánění hráčů se náš tým přihlásil do soutěže. Složení bylo: Lara, jedna Polka, jedna Němka a já. První protivníky jsme roznesli na kopytech. Naše radost netrvala dlouho. Asi tak 10 minut. Proti nám stály Španělky. Podcenil jsem jejich mušku. Prohráli jsme na plné čáře. Nic moc jsme si z to ho ale nedělali. Připojili jsme se k ostatním přihlížejícím studentům. Ještě dlouho po vyhlášení vítězného týmu se sedělo v parku, popíjelo a k tomu z repráku hrála hudba.