Studentské organizace

Další, koho jsem mimo svých spolubydlících na Erasmu poznal, byť nejprve online, byli průvodci. Na začátku mi Katánská univerzita nabídla „Erasmus Guida“. A první Guide se jmenoval Guido. Proč první? Totiž dotazník k přiřazení jsem omylem vyplnil dvakrát. Nakonec to bylo pro moje dobro. Nedostal jsem jen jednoho, ale rovnou dva Erasmus Guidy. A to se vyplatí! Takže když jsem se jednoho z nich ptal na informace, hned jsem si je mohl u druhého správnou otázkou ověřit.

„Jak poznám další Erasmové studenty? Budu tu úplně sám? A když ano, co budu dělat?“. Guide Guido mě přidal do Erasmové skupiny na Whatsappu a řekl mi o FB skupině. Díky tomu jsem věděl, co se bude dít. Z důvodu, že mě čeká 14 dní prázdnin, jsem ocenil, že existuje něco jako studentský spolek. Ze začátku to byla jediná možnost, jak poznat další studenty. Proto jsem využil první příležitosti, kdy se něco organizovalo. Měli jsme štěstí, protože se o nás v Katánii staraly hned dvě organizace – ESN a AEGEE. ESN též vydávala za menší poplatek studentské kartičky, na které jsme dostávali slevy. Vzpomínám si, že když AEGEE pořádalo na Whatsappu výlet do Taorminy, jeden student chtěl slevu na ESN kartu. Odpověděli mu, že jsou AEGEE a že to bude 12 euro pro všechny. Napsal, že „neví ani hovno o těchdle skupinách“, což mě dost pobavilo, protože to museli vidět i organizátoři, pro které je ESN konkurence. Asi nepochopil, že AEGEE je studentský spolek a ne pouze Whatsappová skupina.

---

Sangria party

Už první týden jsme se měli všichni sejít v přístavu a popít Sangrii ZDARMA. Slovo, na které studenti nejvíce slyší. Určitě jsem chtěl jít, ale zároveň jsem cítil nervozitu. Nové začátky a výstup z komfortní zóny. Ještě při zápisu jsem v listu katánských Erasmus studentů zkoumal, kdo je z Česka či ze Slovenska. Asi třem lidem jsem napsal, ale zkontaktoval jsem se jen s jedním z nich, s Vojtěchem. Dohodli jsme se, že dáme sraz na Piazza Duomo (hlavní náměstí v Katánii). Vyšel jsem s pocity jako „Co když si tam nebudu s nikým rozumět? Co když to bude divný? Co když udělám špatný první dojem a už se to od té doby se mnou potáhne po zbytek Erasmu?“. Jak už to u mě bývá, měl jsem zpoždění, takže sraz nebyl. To mi na klidu nedodalo, jelikož teď jsem měl přijít sám do jámy lvové. Po chvilce hledání kolem přístavu jsem uviděl asi 30 lidí na velkém kamenném molu mezi loděmi. „Okay“!

Přidal jsem se k nějaké skupince dalších Erasmáků. Zdálo se mi, že byl každý tak trošku nervózní. Pro většinu to musela být stejně nekomfortní situace. Po nějaké chvíli jsem se šel pozdravit s jinou skupinkou, kde mluvili česko-slovensky. Potkal jsem Vojtěcha, Veroniku a Petra. Vojtěch studuje stejnou fakultu (soc. věd UK) a pochází ze Sudet. Téměř nic ho nevyvede z míry. Z Ústí je zvyklý na tvrdý pohraniční život. Veronika je Slovena, konkrétně východňárka. Studuje práva, ví dost věcí a na Erasmu si chce užít poslední studentský čas. Peťa má půl rodiny Polskou a půl rodiny Slovenskou. Procestoval kus světa. Sicílie je další zahraniční místo, kde bude bydlet. V podstatě už od chvíle, co jsme se poznali, trávili jsme ještě s Chorvatkou Larou většinu volného času spolu, jezdili na výlety a zažívali dobrodružství.

Atmosféra se uvolnila po pár skleničkách Sangrie. Ne, že bychom potřebovali alkohol k tomu, abychom se bavili, ale často, abychom se s někým začali bavit. Seznámil jsem se i s dalšími lidmi, hlavně Belgičany. Jednomu Belgičanovi, Jéremymu, jsem ze srandy pořád říkal, že vypadá jako ten upír z Twilight. Nevypadal… potěšeně. Když se dopily všechny zásoby, vydali jsme se okolo 23:00 na expedici za účelem najít nějaký krámek s pitím. Katánie pro nás byla zatím divočina, proto nám chvilku trvalo, než jsme se prodrali nočními uličkami. V jedné z nich svítil malý krámek. Vím, že by mě za to Italové ukamenovali, ale koupil jsem si krabicové víno se spritem. Nebyl to dobrý nápad. Ráno mě bolela hlava jako střep.

---

Prohlídka města

Následující den jsem proležel a proskuhral. Potom pořádala ESN prohlídku města. Začínala nad rybím trhem, prošli jsme se hlavním náměstím, jemuž vévodí mramorová fontána se slonem, který nese na zádech sloup. Jde o symbol města. Pokračovali jsme po hlavní třídě do umělecké ulice, kde prý v noci prostitutky lákají naivní studenty do červených nebo růžových dveří lemující chodník. Trasa končila v rozlehlém městském parku. Sousedí s „katánským mrakodrapem“. Nevkusnou novou bytovkou, nejvyšší budovou města. Působí v historickém centru jako pěst na oko. S pár lidmi se nám nechtělo končit. Odebrali jsme se na typickou italskou zahrádku stylové restaurace. Jídlo chutnalo skvěle. Ochutnal jsem koňský steak. K nevoli Veroniky. A nebyl jsem jediný. Jak jsem později zjistil, koňské maso je na Sicílii velmi populární. Chuť doplnilo červené „vino di casa“. Domácí víno, jedinečné v každé restauraci. A levnější než rozlévané.

---

Flunkyball

Tři dny po Sangria party pořádala AEGEE v parku před hradem ještě picí „flunkyball“. Nevím jak vy, ale já jsem o tom v životě neslyšel. Proti sobě stojí dva týmy po čtyřech lidech. Před každým hráčem pivo. Mezi týmy flaška. Hráči obou týmů se střídají v hodech na flašku. Jakmile ji někdo shodí, pije pivo, seč může. Druhý tým se ji snaží co nejrychleji narovnat a zvednout míč. Než to tým udělá, musí do sebe lít co nejvíce piva. Vyhrává tým, který má všechny piva dole. Po bouřlivém shánění hráčů se náš tým přihlásil do soutěže. Složení bylo: Lara, jedna Polka, jedna Němka a já. První protivníky jsme roznesli na kopytech. Naše radost netrvala dlouho. Asi tak 10 minut. Proti nám stály Španělky. Podcenil jsem jejich mušku. Prohráli jsme na plné čáře. Nic moc jsme si z to ho ale nedělali. Připojili jsme se k ostatním přihlížejícím studentům. Ještě dlouho po vyhlášení vítězného týmu se sedělo v parku, popíjelo a k tomu z repráku hrála hudba.

Škola? No problema! Aneb čtrnáct dní volna zdarma

Jakmile jsem se oklepal ze značně napínavého prvního dne, jal jsem se zakoušet erasmáckého života. Věděl jsem, že bych měl prvně zjistit všechny formality do školy, ale vyhlídka koupání v moři pro mě byla příliš lákavá. Sbalil jsem si věci a vyrazil jsem ze své nové základny vstříc novým zážitkům. Samozřejmě jsem opět úpěl, když mi cesta pěšky zabrala 40 minut. Navíc jsem si připadal trošku jako nevítaný host ve spletitých a úzkých uličkách druhého největšího města Sicílie. Všude okolo se totiž prohánějí malá, ale o to více obouchaná plechová auta. Obvykle autům chybí zpětná zrcátka, světla a v extrémních případech i skla. Stačí jeden chybný krok mimo chodník (široký na mnoha místech jen půl metru) a mohou chodce smést pod sebe. Jak se zdá, západoevropská města jsou přesným opakem Katánie. Západoevropská města se snaží maximálně orientovat svou infrastrukturu na chodce a cyklisty. V případě mého města byla snad nejprve postavena spletitá síť silnic a do ní byly teprve namačkány domy. Vždy, když se nebezpečně blízko prožene auto rychlostí daleko přesahující 50 km/h, myslím si v duchu nejhorší sprosťárny. Navíc se nejedná o občasnou situaci, ale o denní chleba chodců v Katánii. A s ohledem na nespolehlivou veřejnou dopravu si člověk musí buď koupit auto, nebo chodit pěšky. Je očividné, čemu dává většina Italů přednost.

Na pláži bylo přiměřeně lidí a já jsem si užil letní koupačky i přes to, že v Česku začínal sychravý podzim. Po návratu domů jsem se bavil se spolubydlícím Alem z Afriky, který studuje astrofyziku. „Na pláž tady ve městě moc místních nechodí. Není to tam úplně čistý. Minule mě Valerie (spolubydlící Italka) vzala autem na jinou pláž půl hodiny odsud,“ řekl mi. „Hm,“ pomyslel jsem si, „ale jak to tedy budu dělat, když nemám auto ani kolo? No, snad to nebude taková tragédie.“ A samozřejmě, že nebyla. Jen se člověk nesmí chodit koupat hned z kraje pláže. Sousedí s přístavem a mám podezření, že z něho tečou splašky do té části pláže, která je nejblíže městu. Moji spolubydlící, kamarádka spolubydlící a můj „landlord“ jsou první lidé, které jsem na Erasmu poznal. Italka Valeria byla velmi hlasitá a živá. Jestli si mám představit povahový stereotyp Italky ze Sicílie, byla by jí ona. Al se zdál na první pohled tak nějak zakřiknutě. Až po delším soužití s ním na bytě jsem zjistil příčinu jeho chování, které není na první pohled vidět. Valerie ho totiž štvala. Kouřila, i když on nesnášel kouření. Měla pokoj hned vedle jeho pokoje. I okna. Když pouštěla nahlas hudbu, Al to slyšel. Když kouřila, foukala to Alovi přímo do okna. Neustále se s ním chtěla bavit a se svými přáteli občas „okupovala“ společné prostory. Bylo to v její nátuře. Já jsem po delším soužití Ala celkem chápal, ale moje okno nesousedilo s jejím oknem, ani můj pokoj ne. Takže jediné, co na mě působilo nekomfortně, byla častá okupace společných prostor. Hlavně chodby a kuchyně. Al se mi po delší době také svěřil, že ho Valerie nejspíše chce….. (tečka, nebo si domyslete, co chcete:D). Když vylezl ze sprchy v trenkách, Valerie na něho čekala na chodbě. Chytala ho za ručník. Chtěla si s ním povídat. Mlsně se na něho dívala. Mně se naštěstí nic takového nepřihodilo. A musím řici, že i když mně bylo Ala líto, ze škodolibosti mi to přišlo též komické. I styl, jakým to s hrůzou v očích vypravoval.

Pár dní po příjezdu jsme se měli dostavit na zápis. Poslali nám adresu, datum a čas, kde máme být a s jakými dokument se máme dostavit. V den zápisu přicházím na konkrétní adresu a zjišťuji, že tam nic není. Doslova nic, pouze prázdné nádvoří mezi dvěma domy. Po zběsilém běhání ulicí nahoru a dolů a po pomoci několika chodců, kteří mě vždy poslali někam jinam, jsem ztrácel naději. Začala se mě zmocňovat panika. „Nezapíšou mě a pojedu domů,“ napadlo mě. Nicméně po hodině zoufalství jsem si všiml dalšího emailu. „Uf.“ V něm se omlouvali, že první adresa, kterou poslali, je chybná a tak nám posílají tu správnou. Došel jsem na místo se zpožděním dvou hodin. Naštěstí jsme v Itálii a tak to bylo všem jedno. Zapsali mě a mohl jsem nastoupit semestr. A jak jsem zjistil, prvních čtrnáct dní máme prázdniny. „No, čeká mě dalších čtrnáct dní letního volna, SUPER.“

Autorem článku je

Honza Dařílek

With an Italian on an interview: Christmas

Right now I am sitting with Giorgo, my friend from Italy. He is a native Sicilian. We are in a famous pub for young people in Catania. It is called Ostello. We are drinking an Aperol Spritz. There are people all around us. The music is nice. And we are beginning our interview.

Do you believe in Santa Claus or in some figure, that brings gifts to you?

Well of course I don’t believe in Santa Claus as a real figure. But I think it is an identification mean. For example all the parents of the world give some gifts to their children for Christmas. It is derived from the tradition of the Three Kings and Jesus Christ. Then thanks to the word of advice to make some advertising marketing parents rely on some person as Santa Claus.

So what is a typical figure that brings gifts here in Italy? Is it Santa Claus? Or is it some other figure?

No, it is Babbo Natale. It means literally the Christmas Father. Don’t you know the big red drummed man?

But that is a definition of Santa Claus, isn’t it?

Yeah. It is the translation of Santa Claus in Italian. But it is not the right translation. Because actually the translation would be St. Nicolas. St. Nicolas is in the tradition the saint that took gifts for the children. And for this reason he took this role, but it has been made cooler and more comfortable for children (to have Santa Claus) because you know it is the colour of red that is connected with marketing and Coca-Cola and so on.

Do you celebrate here in Sicily, because Sicily, Sardinia and other 3 northernmost regions in Italy have a special status, let’s talk only about the Sicily, St. Nicolas Day? And if yes, when and how? Because St. Nicolas Day is normally celebrated in Czech republic as well.

No. In Sicily, well there are some places, it depends on the place, or on a village, where St. Nicolas is the patron. They above all celebrate St. Nicolas as a saint patron, not as Santa Claus.

Because for example in Czech republic we do celebrate St. Nicolas day on 6th of December and we do receive gifts but only in a form of some sweets.

Really similar tradition is here on 6th of January. We celebrate Befana. Befana is a sort of a witch, that arrives only this day and takes some candies for a child she considers to have behaved well during all the year. If the child behaved badly she will give the child only coal. Because there is a Christian legend about this. It was told that the Tree Kings before going to Jesus Christ asked this girls to come with them. But she refused at the beginning. But after it she felt so guilty and decided to go. She took a flight over the whole world giving children sweets and candies hoping that Jesus Christ will receive some of those as well.

So is it like baba Yaga?

It is like baba Yaga.

Do you look forward for Christmas?

Yes, hm, actually I do. But to tell the truth, I prefere the pre-Christmas celebration. It is so magical. But I do love the day as well.

How will you celebrate the whole Christmas days?

Well, normally I plan to spend it with my family. But it is not the case of this year. I will organize a lunch. I will maybe organize an international Christmas this year. Who knows? Because also there is my birthday during Christmas celebrations and then there is the New Year’s Eve. So it is a lot of feasts during this time. And then I have to study for the exams. You know.

From what date until when do you have a national Christmas holiday. On which day do you start it?

Usually we start the Christmas period on 8th of December. We normally decorate the Christmas tree. Because we celebrate the conception of the virgin. She conceived without any sin. And herself, she is the only girl, the only person, not related to the trinity, that has not commited the primal sin. You know.

But she is not the only person.

Who is?

Also Shmi from Star Wars.

Okay. (Laughing)

Ok, great. What do you actually imagine, when I say a word Vánoce, Christmas?

What do I think? I think I am a lot of a consumerist. Because I think about the decoration and the Christmas tree. But if I had to elevate and to purify my spirit, I would say, it is a Christmas spirit, reunions, meeting, family, all those things. But the first thing that comes to my mind is the snow, shopping, crazy shopping and so on. You know.

Do you celebrate advent Sundays here in Sicily?

I don’t, but usually there are the traditions to go to a mess and there you can light up a candle. But it is not quite traditional you know. It is a very spread and not that popular tradition.

How many decorations do the Italians use here in Sicily?

Both from the outside and from the inside?

Well there are people who light up the whole house. The balcony and their terrace. And there are people who decorate only the inside. For example the people who take Santa Claus figures outside the balcony, all those things. For example personally I do decorate a lot from the inside and almost nothing from the outside. You know. Usually we use as a decoration the Christmas tree. And the representations of the birth of the Jesus Christ. But also I use to build a Christmas village.

How does the Christmas look like in your family. Normally? Do you have your own traditions?

Yeah. For example we eat a lot. Normally we have to cook more than we eat. Everything is only about this. And then at midnight there is a nice tradition to do a cheer. Yeah. And to make wishes to all the guests we have.

Is your celebrating of Christmas somewhat different from the rest of the Sicily?

§ Well, I think it is. For example, should I make up some categories, It is more different for the people that live in villages than for the people that live in cities. In little villages it is more common to have a very big tables and to invite all the family. Here for example I only celebrate it with my grandparents and with my cousins. But it isn’t many people, 10 or 12. And then there is a tradition to celebrate in 2 days. Firstly we celebrate it with my mother’s relatives and secondly we celebrate it with my father’s relatives.

Is there a difference in celebrating Christmas here in Sicily except from the difference between a village and a city? And is there a difference between the north of Italy and the south of Italy?

Oh well. I don’t think so. For example we can maybe differ the southern Italy and the northern Italy. But not among the regions. For example there is a difference in eating sweets during Christmas eve. But not a difference in traditions. Regarding Christmas, we as Italy are finally united.

How do you think Covid-19 will (or did) impact this year’s Christmas celebrating?

Well, a nice question. Because no one can know. Because it depends on the spread of the virus and on the restrictions. For now we only know that we cannot celebrate Christmas for example outside. Although restaurants are open. But you have to reserve it a lot in advance and they are only open during the day. So I think this will affect it.

Autorem článku je

Honza Dařílek