Jaké si v Římě vybrat předměty?

La Sapienza je nejstarší římská a největší evropská univerzita a letos na ní díky Erasmu studuji vedle dalších asi 120 tisíc studentů i já. La Sapienza znamená v překladu moudrost nebo zkušenost, ale mezi studenty se této univerzitě přezdívá La Pazienza, což znamená trpělivost. Tu totiž musíte mít, pokud zde chcete studovat.

Budova La Sapienzy je obrovská, od metra celkem vzdálená a naprosto chaotická. Kampus je postaven v racionalistickém stylu, který svými ostrými hranami ostře kontrastuje s kulatým Koloseem a zakulacenými Fiaty 500, kterými studenti (kvůli velké vzdálenosti od metra) přijíždějí.

Koordinátoři příchozích Erasmus studentů se všemi silami snaží být nápomocní, ale bohužel jim to kvůli pravidelným siestám, přestávkám na kávu a brzkým odchodům na aperitivo většinou moc nevychází. Zvládnout se ale dá vše, a tak se pomalu všichni Erasmáci prokoušou byrokratickým kolosem a získají u toho pro život velmi důležitou pazienzu, trpělivost.

První semestr jsem si po dlouhém procházení jen zpola funkčního a pramálo intuitivního webu fakulty vybrala čtyři předměty. Těšila jsem se na to, že druhý semestr už budu vědět, jak si předměty vybrat. Dva týdny před začátkem letňáku, což je zhruba termín zveřejnění nových předmětů, se administrativa fakulty rozhodla, že se změní webové stránky. Co už ale nebyl čas dotáhnout, bylo přelinkování odkazů všech předmětů ze starých stránek na nové. Vedlo to tedy k tomu, že žádný předmět už prakticky nebyl dohledatelný. Naštěstí se ale zvládl i tenhle zádrhel a já už vesele studuju i druhý semestr.

Jaké předměty bych tedy po dlouhém procházení aul a vybírání vhodných seminářů doporučila? Na první semestr stoprocentně Storia del turismo a na druhý pak Storia del cristianesimo e delle chiese. Kde jinde se totiž učit o fascinující historii cestovního ruchu a křesťanství než ve městě, které ročně navštíví 15 milionů turistů a kde stojí více než 900 kostelů?

Jak se naučit italská slovíčka snadno a rychle?

aneb Co to znamená sciopero a co přesně je aperitivo?

---

V září 2022 jsem přijela do Říma na svůj už druhý studijní pobyt Erasmus. Vybrala jsem si Řím, abych si zlepšila italštinu, dopsala svou diplomku a užila si trochu té dolce vita.

Rozšíření slovní zásoby přišlo hned v prvních dnech, kdy jsem se seznámila se skupinou Erasmáků z různých zemí, kteří se všichni učili italsky.

Rozhodli jsme se jít společně na aperitivo, typický italský drink doplněn stuzzichini, něčím malým k zakousnutí. Aperitivo ale není jen něco k pití nebo k jídlu. Jde o celý zážitek, který s sebou aperitivo přináší.

V italštině se také na aperitivo nechodí, tak jako chodí Češi na pivo, ale aperitivo se dělá: fare l'aperitivo naznačuje to, že jde o plnohodnotnou aktivitu. Oblíbeným hobby všech Římanů je tak hledat zajímavé bary, které se zase předhánějí v tom, co k aperitivu nabídnou. Málokde vám dají menu, takže prostě musíte vědět, co byste tak rádi pili. Naštěstí se tu pijí 3 nápoje stále dokola: aperol spritz, campari spritz a trochu silnější negroni, které vám udělají slabší, pokud si řeknete o sbagliato – to znamená italsky něco jako popletený. Drink totiž údajně vznikl chybou, kdy barman místo ginu použil prosecco.

U aperitiva také nikdy nevíte, kolik vás bude stát – jestli vám naučtují jídlo zvlášť, coperto za to, že jste si v baru sedli, nebo kolik stojí samotný drink. Zkrátka – je to zážitek od příchodu až do samého odchodu. Postupně ale zjistíte, kde vám co za kolik udělají a barmani si naopak začnou pamatovat vaši objednávku a udělají vám vaše oblíbené negroni sbagliato hned, jakmile se objevíte ve dveřích.

Další slovíčko, jehož význam jsem plně pochopila až v Římě, bylo sciopero, tedy stávka. V Praze jsem stávku zažila snad jen dvakrát v životě. V Římě dvakrát hned za první měsíc. Frekvence stávek dopravců zde fluktuuje mezi jednou za měsíc a dvakrát týdně. Problém je, že už tak v Římě doprava moc nefunguje, a tak, když se stávkuje, vezmou všichni Italové auto a dokonale ucpou celé Věčné město, takže v něm opravdu čekáte věčně, než se někam dostanete.

Římští dopravci si rádi stávkují po svém, a tak někteří během dne provoz obnoví, zatímco na jiné stanici se stávkuje, a tak tam metro nestaví. Během sciopera se opravdu nikdo krom stávkujících nenudí, a vás tak čeká den plný překvapení a nečekaných zvratů.

Nutno říct, že pravidelné pauzy si řidiči MHD vybírají i mimo stávkující dny, a tak se běžně stává, že řidič vašeho autobusu zastaví na náhodné zastávce, vystoupí, oznámí vám, že se znovu rozjede za 20 minut a jde si dát kafe a cigaretu. Stres je pro Italy jednoduše cizí slovo. Ne nadarmo se tu říká, že zkratka římského městského dopravce ATAC znamená arrivare tardi a casa, tedy přijet domů pozdě.

Takže co přesně znamená aperitivo? Je to komplexní zážitek, esperienza, který nelze uspěchat. Aperitivo nám má otevřít (aprire) nadcházející večer, kdy můžeme jít potom na večeři, do baru nebo domů do postele.

A sciopero? Pokud k němu v Římě dojde, nejlepší je od rána v posteli rovnou zůstat.

Konec dobrý všechno dobré...

Toto je poslední příspěvek ze série článků o mém Erasmu v italské Bologni, a předem se omlouvám, že bude trochu delší. Pokud jsi nečetl předchozí články, tak to rychle naprav ➡ všechny články.

Tak a je konec. Skončila poslední přednáška, dopsaly se seminárky, skončila poslední písnička na párty, dopil se poslední drink, rozloučili jsme se s těmi, se kterými jsme trávili poslední měsíce a slíbili si, že se všichni vzájemně navštívíme. Všechno jednou končí a tak i Erasmus. Když jsem začínal psát tenhle blog, neměl jsem tušení, co všechno mě čeká. Jak jsem psal už v úvodu mnoho lidí vyhlíží Erasmu jako time of my life, nejlepší životní zážitek a tak podobně. Já jsem nic takového nehledal, jen jsem chtěl vypadnout někam daleko. A tak dlouho jsem se bránil a systematicky i srkze své články ruinoval představu dokonalého bezproblémového Erasmu, až nakonec i já budu muset říct, že to opravdu stojí za to. Znáte celý můj příběh - byl jsem k vám upřímný od začátku, žádné příkrašky, pěkně surová realita a přesto všechno je třeba říci Erasmu ano.

Mohl bych klidně pokračovat dál a vyprávět vám o tom, co se mi přihodilo, třeba že se mnou vyhořel vlak během cesty zpátky, že jsme málem volali policii když jsme chtěli od majitele bytu zpátky naši zálohu, nebo o tom, jak jsem si udělal výlet do Španělska, hledal nádraží v Madridu, trávil noc v Portugalsku, málem skončil na pohotovosti v Bordeaux, nebo že jsem se jako jediný opravdu rozhodl navštívit kamarádku z Erasmu u ní doma v Řecku, a tak teď sedím v baru s výhledem na moře a přede mnou je cesta přes Bulharsko, Rumunsko a Maďarsko a při mém štěstí bude zázrak dostanu-li se domů včas... but it’s over now.

A teď vidím spíš to, co mi to všechno dalo – například, že člověk toho k životu zas tolik nepotřebuje, že se člověk přizpůsobí každé situaci, byť to možná chvíli trvá, ale časem si zvyknete na všechno – na záchodě je vlastně super, když vůbec teče voda, a postel už nakonec přece jen nemusí být vaše vlastní 😅. Zjistíte, že v reálném světě se nehraje na jazykové úrovně a vyhrává ten, kdo se dokáže domluvit rukama nohama, že ne všechno co by mělo být je takové i ve skutečnosti a také to, že jsme vlastně všichni skoro stejní a jediné, co nás kolikrát od druhého dělí je hranice prvního kroku, nakonec zjistíte, že všichni máme podobné strachy, touhy, potřeby a vášně. 🌍

Zjistíte, komu na vás záleží, že jsou lidé, pro které vzdálenost není problém (díky Matouši). Že jsou schopni za vámi přijet, a vlastně to ani není o tom, jaké je venku počasí (díky Táňo). Že ti, se kterými dlouho nebyla společná řeč jsou tu přece jenom pro vás (díky ségro). Že jsou přetržená lana, která se přece jen dají znovu navázat (díky Kiki). A že ačkoliv jdete po páté ulicemi San Marina, po několikáté vypravíte příběh o Boloňských špagetách a uličkách, po šesté obdivujete Dóm ve Florencii a shlížíte Davidovým pohledem na tu renesanční perlu florentskou, ale pokaždé tam jste s někým novým, pokaždé začínáte nový příběh.

Definovat Erasmus není snadné – mohl bych se snažil hledat patetické fráze typu „Erasmus není jen zážitek, ale životní styl“, ale nebudu to dělat. Myslím si, že kouzlo Erasmu je právě v tom, že každý je jedinečný, každý má ten „svůj“ Erasmus – každý od prvního dne píše svůj jedinečný příběh, který nemá žádnou předlohu.

Chtěl bych závěrem poděkovat vyšetřovali J. Jelínkovi z PČR, za to, že se česká policie usilovně snaží dopadnout pachatele toho podvodu s ubytováním, který má na svědomí desítky okradených studentů.

A dík patří také Anežce Novotné ze zahraničního oddělení Fakulty humanitních studií za podporu, kterou studentům na výjezdech poskytuje. Mohl jsem se na ní s důvěrou obrátit od začátku téhle "problematické" cesty.

Tak pokud ještě váháte, vydejte se na tu cestu, je před vámi čistý list papíru, objevíte sami sebe, nové země, nové způsoby.

A třeba jako já můžete objevit lásku tam, kde už ji nikdo nečekal – tak ještě jednou, díky Matouši ❤️.

Přeji všem krásné léto a vydařený Erasmus, andrà tutto bene! 🌅

Jan Bubanec

Pokud chcete vidět více fotek z Erasmu a mých cest, sledujte mě na Instagramu 📸 @hoznzabubak