.png){kind=small}
S koncem února končí i můj pobyt v rakouském hlavním městě. Po dvou textech o pěší turistice ve Vídni a okolí bych v tomto blogu bych rád pobyt ve Vídni shrnul a představil typy pro ty z vás, kteří by o studijním výjezdu do Vídně nebo i někam jinam uvažovali. Dopředu upozorňuji, že mé postřehy ukazují pobyt tak, jak jsem jej vnímal já sám a nemají tedy objektivní vypovídající hodnotu.
Vídeň pro mě nebyla prvním delším studijním nebo pracovním pobytem v zahraničí. Ještě před maturitou se mi povedlo vyjet na měsíční pracovní stáž na Maltu a v roce 2017 jsem vyjel se svou současnou manželkou Terezou na dva měsíce dobrovolničit do Velké Británie. Po svatbě na podzim 2018 jsme si s Terezou řekli, že bychom rádi studovali několik měsíců v zahraničí spolu. Nebylo jisté, že se nám povede najít město, kam bychom oba mohli jet ve stejný termín (Tereza dělá doktorát na FSV UK, já studuji magisterský obor na PřF UK). Nicméně asi s velkou dávkou štěstí se nám oběma povedlo získat stipendia na pobyt ve Vídni od října do prosince 2019 v případě Terezy a od října 2019 do února 2020 v mém případě. Vídeň jsme si vybrali, protože oba dva v rámci možností ovládáme němčinu, rakouská kultura a mentalita je nám velmi sympatická a o kvalitě života ve Vídni jsme slyšeli a četli z mnoha stran.
Příjezd do Vídně byl trochu hektický, ale velmi rychle se náš vídeňský život usadil. Bydleli jsme v cenově poměrně dostupné koleji Studentenheim Rudolfinum v blízkosti Karlsplatzu na kraji centra Vídně. Ceny bydlení, jídla v restauracích i supermarketech nebo hromadné dopravy jsou o něco vyšší než v Česku (v případě hromadné a koleje asi jednou tolik). Nicméně vyšší cenu vyrovnává skoro vždy vyšší kvalita, takže jsme oproti Česku o trochu vyšší útraty nelitovali. Ve škole jsem chodil na šest předmětů, z toho tři v němčině a tři v angličtině. Vyučování se naplno rozběhlo až v listopadu, ocenil jsem tedy možnost věnovat se první měsíc psaní své diplomové práce. Seznámení se s jiným studentským infomačním systémem a celkově s jiným systémem výuky bylo trochu náročnější, ale při řešení problémů byli ve škole velmi nápomocní. Se vstřícností a ochotou pomoct jsme se oba setkávali během celého pobytu. V případě jakýchkoli problémů nebo otázek ve škole či koleji nám na zaslané e-maily vždy rychle a jasně odpověděli.
Obtížnost předmětů ve Vídni bych přirovnal k obtížnosti předmětů v Česku. Ve Vídni jsem psal delší seminární práce (závěrečná práce měly rozsah od 3000 do 5000 slov), ale pouze jeden předmět byl zakončen zkouškou. Ve škole mě tedy limitovala hlavně omezená znalost němčiny, ale i tak jsem se na německých předmětech poměrně dost naučil. Bylo velmi zajímavé vidět, jaké informace se učí na geografii v Rakousku a v jakých souvislostech vnímají vídeňští geografové Česko.
Podle mých zkušeností je vstřícnost a ochota personálu i jedním z rysů restaurací v Rakousku (je fakt, že do turistických restaurací jsem nechodil). Téměř vždy se mě obsluha zeptala, jestli jsem byl s jídlem spokojen. Připadá mi, že jídlo v rakouských restauracích má vyšší kvalitu a díky celkově příjemné atmosféře mi ani nevadilo, že jídlo ve Vídni stálo asi o 30 % víc než v Česku. Zároveň jsem se během celého pobytu nesetkal, že by se někdo na mne díval „spatra“ jako na Čecha. Může to být způsobené velkým množstvím obyvatel Vídně s českými kořeny nebo jednoduše tím, že jsem se přímo setkal pouze s hodně málo Rakušany.
Asi největší nepříjemnost pobytu pro mě představovalo přihlášení k pobytu delšímu, než jsou tři měsíce. V celé Vídni je pouze jeden úřad, kam se mohou přihlašovat k pobytu občané států EU a Švýcarska. Ve městě žijí statisíce obyvatel EU a Švýcarska, proto je pro přihlášení třeba být před úřadem brzo ráno. Já byl na místě od 6:15 téměř do poledne. Nicméně alespoň jsem si díky této menší komplikaci uvědomil, jak složité mají jednání s úřady v Česku i jinde v EU občané zemí mimo Evropskou unii. Kromě přihlášení k pobytu bylo také poměrně náročné vyřídit administrativu spojenou s Erasmem, ale na fakultních stránkách PřF je vše podrobně vysvětleno a lidé z Erasmus kanceláře PřF UK mi s vyřízením pomohli.
Pobyt ve Vídni jsem si opravdu užil. Povedlo se mi trochu zlepšit němčinu i rozšířit znalosti z geografie. Osobně považuji za chybu, že jsem se neseznámil s více lidmi a více se nevěnoval němčině. Obecně se necítím úplně komfortně při seznamování s novými lidmi. Nicméně těch pár lidí, co jsem potkal, bylo velmi zajímavých. Příště bych se také snažil méně na internetu sledovat dění doma a zkusil bych se více dozvídat o situaci v zemi, kde právě jsem. Celkově beru pobyt na Erasmu primárně jako za možnost poznat víc sám sebe a věřím, že výjezd do Vídně nebyl mojí poslední zahraniční zkušeností.
Autorem článku je
