top of page
Vyhledat

Aktualizováno: 27. 4. 2020

V tomto blogu představím zbylé výlety, které jsem během pobytu na Erasmu ve Vídni podniknul (odkazy na trasy výletů jsou na konci blogu).



Z celého týdne mívám nejradši neděli dopoledne, kdy je klid a ticho i v centru velkoměsta, jako je Vídeň. Prvního prosince 2019 taková atmosféra ve Vídni panovala a já s manželkou Terezou vyjel tramvají na kraj města na stanici Neuwaldegg, odkud jsme začali další výlet po lesích u Vídně. Teplota se pohybovala kolem 3°C, což ani v prudším stoupání na hřeben k vrchu Exelberg moc nevadilo. Po výstupu se do nás na hřebeni opřel poměrně silný vítr, ale také se nám otevřely výhledy na jednu stranu na Vídeň v nížině u Dunaje a na druhou stranu na postupně se zvedající Alpy. Kolem nikdo nebyl a hlavně já si užíval krásné ticho zimního dopoledne. Tereze byla trochu zima, takže si danou atmosféru tolik nevychutnávala. Na oběd jsme navštívili perfektní gasthof Mostalm přímo na hřebeni, kde nás stejně jako u ostatních restaurací na našich výletech, potěšila příjemná domácí atmosféra, kvalitní jídlo a nijak závratné ceny. V těchto menších restauracích na kraji města jsme většinou za hlavní jídlo platili kolem 10 eur, v restauracích v centru stojí hlavní jídlo alespoň o třetinu víc. Z gasthofu Mostalm jsme sešli kolem sjezdovky dolů do údolí a dál šli na vlak do čtvrti Hadersdorf.


O týden později jsme chtěli jít do obory kolem kopce Hagenberg u konečné metra U4 Hütteldorf. Bohužel obora byla zavřená, takže jsme šli po turistické značce po jejím kraji do čtvrti Mauer. Oproti ostatním výletům příroda na této trase nijak zajímavá není, ale výhledy na Vídeň ano.

Během prosince jsme s Terezou vyjeli do Budapešti a na Vánoce jeli do Česka.



S novým rokem Tereze pobyt ve Vídni skončil, nicméně já se do Rakouska vrátil do února na zbytek zimního semestru. Třetí lednový víkend za mnou Tereza přijela a v sobotu jsme šli na další výlet. Jednalo se o jediný den, kdy jsem z celého pobytu zažil ve Vídni sníh (vídeňské klima je podobné Praze, takže chladných a mrazivých dnů bylo během mého pobytu poměrně dost). Přímo od mé koleje ve čtvrti Weiden mezi hlavním nádražím a Karlsplatzem jezdí tramvaj až do města Baden jižně od Vídně. Z Karlsplatzu cesta trvá asi hodinu a jízda od okraje Vídně do Baden stojí cca 3,5 eur. Jak název napovídá, Baden je menší lázeňské město se zachovalým historickým jádrem. My však město pouze rychle prošli a směřovali na kopec Pfaffstättner Kogel. Kousek za Baden jsme minuli jeskyně, kde žijí chráněné druhy netopýrů (kvůli zimnímu spánku jsme žádné neviděli) a poté šli poměrně prudkým svahem nahoru na kopec. Oproti situaci dole v údolí byla krajina nahoře na kopci krásně zasněžená a působila krásným zimním dojmem. Na kopci Pfaffstättner Kogel provozuje spolek Alpenverein chatu, kde se dá najíst. Díky okolní zimní krajině a stylově zařízené chatě jsme měli pocit, že se nacházíme v Alpách a ne hodinu tramvají z centra Vídně. Po obědě jsme dál pokračovali tichými zasněženými lesy na vlak ve městě Mödling.




O dva týdny později jsem vyšel na jediný sólový vídeňský výlet, který do značné míry kopíroval trasy předchozích výletů. Ze všech výletů bylo ten den největší teplo (17°C) a já po krátké cestě podél Dunaje za čtvrtí Nussdorf vystoupal na Leopoldsberg a po hřebeni dál šel k rozhledně Habsburgwarte, gasthofu Grüass Di a Gott Wirt a k tramvaji na Neuwaldeggu. Oproti říjnové cestě jsem si všimnul, že u zastávky autobusu Sulzwiese je lesní rozptylový hřbitov. Kromě malé kaple a několika informačních cedulí nic nenasvědčuje tomu, že by v lese byl.


Poslední výlet jsem podniknul druhý únorový víkend, tentokrát opět s Terezou. Byla to nejdelší a asi nejhezčí cesta po Vídni a okolí. Vlakem jsme vyjeli na stanici Unter Purkersdorf, vystoupali do většího kopce a poté sešli k naší známé sjezdovce. K Terezině nelibosti jsme museli vyjít další kopec, ale přestávka na oběd na Mostalmu nebyla daleko. Oproti prosinci delší den a také slunečné počasí jsme využili k mírnému protažení trasy, kterou jsme skončili na tramvaji ve čtvrti Grinzing.

V příštím blogu provedu shrnutí celého vídeňského pobytu.

Trasy výletů (pořadí odpovídá celkovému pořadí výletů, tj. včetně tras uvedených v předchozím blogu)



Trasy jednotlivých výletů najdete zde:


Autorem článku je


Aktualizováno: 27. 4. 2020

Víte, že chcete určitě někam vyjet, ale máte v Čechách závazky nebo se bojíte kulturní a jazykové bariéry? Když opominu Slovensko, Vídeň je ideální místo pro začínající dobrodruhy!



Co by kamenem dohodil Odcestovat co nejdál a do co nejexotičtější země nemusí být vždy výhoda. Možná jste stýskací typ nebo jste nikdy sami necestovali. Důvody můžete mít i prozaičtější – máte v Čechách svou drahou polovičku, ale i tak byste rádi někam vyjeli. Nebo se vám třeba kryje zkouškové období na vaší domácí univerzitě se začátkem semestru v zahraničí (jako mně, ale o tom jindy). Vídeň je tedy ideálním řešením – 4 hodiny vlakem z Prahy, dokud trvá 75procentní sleva na studentské jízdné, vyjde vás nejlevnější cesta na 170 Kč (RegioJet, Lowcost třída), a když se vám jó zasteskne (nebo potřebujete urgentně na pobočku své banky atp.), za hoďku a půl jste v Brně (aneb na předměstí Vídně, jak se také Brnu přezdívá).



Jako doma Zběžné prolistování učebnice dějepisu nám prozradí, že jsme byli, my a Vídeňáci, delší dobu součástí jednoho „státu“, habsburské monarchie, dokonce déle, než trvá naše samostatná česká existence (a to započítávám i období Československa!). Bezmála 400 let soužití v jednom celku pod jedním panovníkem se jasně musí projevit, i když se k tomu Vídeňáci (no a nakonec ani Češi) moc nehlásí. Mějte oči otevřené, protože ve Vídni budete o české stopy zakopávat na každém rohu. Vyhlášené vídeňské kavárny Café Hawelka a Café Jelinek, které nechybí v žádném turistickém průvodci, Tichy Saloneis, Optik Vrana, Pokorny Hof, Jahoda Tor v novém kampusu univerzity…Schválně se zkuste zastavit u libovolného činžáku a přečíst si jména na zvoncích. No a česká a vídeňská kuchyně? Jako vejce vejci!


Zn. kvalita Kde byste hledali město, ve kterém je nejvyšší kvalita života? Napadá vás Skandinávie či nějaká přímořská destinace s 300 slunečními dny v roce? Kdepak, je to Vídeň. A to podle hned dvou různých žebříčků. V tom, který sestavuje britský The Economist, drží Vídeň prvenství dvakrát po sobě (https://www.wien.info/cs/vienna-for/smart-city-vienna/most-livable-city-economist), v tom sestavovaném newyorskou konzultační společností Mercer Vídeň obsadila první příčku dokonce desetkrát po sobě (https://zahranicni.ihned.cz/c1-66519640-viden-je-uz-po-desate-nejlepsim-mestem-pro-zivot-praha-se-v-zebricku-umistila-na-69-miste). A co se hodnotilo? Široké spektrum věcí – od bezpečnosti a zdravotní péče přes vzdělávání, infrastrukturu a kulturní vyžití po politickou stabilitu či míru osobní svobody.



Jde to i bez němčiny (i když se dá levně doučit) Už jsem vás nalákala? Představujete si, jak se procházíte po Prateru, vysedáváte nad sachrem nebo v „Heurige“ na vínku, jenže neumíte německy? Tak jednak němčinu ve Vídni víceméně nepotřebujete, protože jde o kosmopolitní město, ve kterém žije (a na univerzitě studuje) spousta Američanů, Kanaďanů a Australanů, a alespoň základy angličtiny mají i prodavačky v obchodech. Jednak Universität Wien nabízí spoustu studijních programů a předmětů v angličtině (takže ani ve škole němčinu nutně nepotřebujete). A kdybyste si přeci jen chtěli „zašprechtit“, Uni Wien má skvělé jazykové centrum, ve kterém vám po úspěšném zakončení intenzivního kurzu (konaném před začátkem semestru v únoru a září) němčiny vrátí většinu z ceny kurzu, případně získáte 20procentní slevu na trimestrální či letní kurz němčiny (https://international.univie.ac.at/en/student-mobility/incoming-students/erasmus-student-exchange/studying-at-the-university-of-vienna/#c324135) PS: Kromě němčiny si můžete v univerzitním Sprachenzentrum vybrat z nabídky dalších 32 jazyků! Takže pokud jste vždy snili o sámštině či lotyšštině, neváhejte.


Tak zatím Tschüss!


autorkou článku je



Aktualizováno: 19. 2. 2020

Od října do prosince jsem byl ve Vídni se svojí manželkou Terezou, která studuje doktorát na FSV UK a do Rakouska vyjela přes stipendijní program Aktion Österreich – Tschechische Republik. Přes týden nás poměrně dost zaměstnávaly různé studijní povinnosti, ale o víkendech jsme se snažili poznávat Vídeň a její okolí. Do rakouského hlavního města jezdí turisté především za krásnou architekturou devatenáctého století, výstavami minulého i současného umění nebo za hudbou v proslulých vídeňských sálech. Nicméně samotná Vídeň s okolím nabízí krásnou přírodu. Asi dvacet procent povrchu města je zalesněno (zhruba dvakrát více než v případě Prahy) a hlavně na západě a jihozápadě města se nachází kopce s výškou k 500 m n. m., které jsou výběžkem Alp. Postupně ve dvou blozích představím typy na pěší turistiku ve Vídni (odkazy na trasy najdete pod textem).


Tomáš a Tereza na vyhlídce Sealsfieldův kámen v NP Podyjí


Poprvé jsme se do vídeňské přírody dostali hned 5.října 2019, kdy nám počasí poměrně přálo. Šli jsme z Kahlenbergdorfu od Dunaje na kopec Leopoldsberg a dále po zalesněném hřebeni na rozhlednu Habsburgwarte, odkud se nabízí krásné výhledy nejen na celé město, ale i na alpské vrcholy na jihozápad od Vídně. Tato trasa skončila na konečné tramvaje ve čtvrti Neuwaldegg.

Dunaj z cesty na Leopoldsberg


Další víkend jsme vyjeli si odpočinout od rušné Vídně do výrazně menší a klidnější Bratislavy. Slovenské hlavní město má poměrně malé centrum, krásný hrad a především hodně zachovalé přírody. V Bratislavě jsme přespali ve čtvrti Devínská Nová Ves, odkud je to asi 5 km pěšky na hrad Devín na soutoku Moravy a Dunaje. Bylo přes dvacet stupňů a my si užili krásnou cestu lesem ve svahu, odkud byly často pohledy na slovenskou i rakouskou stranu Dunaje a Moravy. Z Devína se dá do centra Bratislavy dostat asi dvacet minut autobusem a kontrast mezi tichým lesem a poměrně turistickým centrem Bratislavy s hlavní silnicí uprostřed byl docela znát. V Bratislavě rozhodně doporučuji návštěvu hradu Devín včetně památníku obětem železné opony dole u soutoku řek. Hrad Devín je víceméně zřícenina, ale výhledy na Dunaj, část Bratislavy, řeku Moravu a rakouský vrch Hainburg stojí za výstup nahoru na hrad.

Hrad Děvín


Na druhý výlet do Vídeňské přírody jsme šli poslední říjnový víkend, kdy za námi přijely kamarádky z Prahy (obecně velká výhoda Vídně je její dostupnost z Česka – z Prahy se do Vídně dá jet bez problémů na víkend). Začínali jsme v okrajové vídeňské části Grinzing a přes vinice za neobvykle teplého počasí vyšli nahoru na hřeben a přes místo Am Himmel (na nebi) se vrátili zpět na tramvaj do Grinzingu. Čtvrť Grinzing má atmosféru menšího rakouského města, kde skoro ani není poznat, že jste půl hodiny tramvají z centra města.

Vinice u Grinzingu


Důležitou součástí všech víkendových výletů v Rakousku byly obědy v restauracích, neboli gasthofech. Tyto podniky na kraji města mívají oproti mnohým restauracím v centru Vídně velmi pěknou atmosféru, kvalitní kuchyni a nijak závratné ceny. Jen za slunečného počasí bývají plné. Na výletu poslední říjnový víkend byl Gasthaus zum Agnesbrünnl tak plný, že jsme si raději dali po hodině marného čekání na obsluhu wurst a lahvové pivo u vedlejšího stánku.


První listopadový víkend se zřetelně ochladilo na 7-9 °C. Nicméně ani to mě s manželkou neodradilo od plánu jet vlakem z Vídně do města Retz a poté jít asi 22 km přes NP Podyjí do Znojma. Stejně jako u předchozích výletů jsme si i v Podyjí užívali klid, který byl zvýrazněn tichou listopadovou atmosférou. Na tomto výletě jsme se najedli z vlastních zásob, protože byl plán dostat se do Znojma před hlášeným deštěm.


Na asi nejméně zajímavý výlet jsme vyrazili 10. 11., tentokrát do čtvrti Stammersdorf na levý břeh Dunaje. Oproti pravému běhu je na levém břehu Dunaje ve Vídni výrazně méně kopců a lesů. Opět za typicky listopadového počasí jsme šli především vinicemi a mladším lesem. Cesta byla pěkná (i díky moc příjemnému gasthofu uprostřed cesty), ale především kvůli výhledům a majestátnosti lesů se nedá příroda na levém břehu s přírodou na pravém břehu moc srovnávat. Je pravda, že za Vídní se na levém břehu nachází NP Donau-Auen (Dunajské luhy). Tam ale moc pěších cest nevede a je lepší jej projet na kole.


Značka u Stammersdorfu


V dalším blogu představím zbylé typy na pěší výlety ve Vídni a ve zkratce popíšu můj pobyt.


Tomáš pro Vás připravil i trasy popisovaných výletů, takže můžete jít doslova v jeho šlépějích, pokud se do Vídně vypravíte. Najdete je na těchto odkazech:




Autorem článku je

Tomáš Zavadil


blog

ERASMUS POBYTY

ERASMUS STÁŽE

MEZIUNIVERZITNÍ/
MEZIFAKULTNÍ DOHODY

LETNÍ ŠKOLY

PROGRAM
FREE-MOVER

image_preview.png

Dotaz, připomínka? Napiš nám!


Děkujeme za zprávu, brzo se Ti ozveme :)

Projekt vzniká pod záštitou 

Odboru zahraničních vztahů Univerzity Karlovy

info@charlesabroad.cz

Napsat nám můžete i na sociálních sítích facebooku nebo instagramu.

logo uk web.webp
bottom of page