Organizace studia na Sorbonně se od českého systému na lékařských fakultách výrazně liší. Zatímco u nás jsme ve vyšších ročnících (4. a 5. ročník) zvyklí na blokovou výuku zakončenou dílčí zkouškou, v Paříži probíhá studium paralelně. To znamená, že během celého semestru se vyučují všechny předměty najednou. Rozvrh je koncipován tak, že se jednotlivé disciplíny v přednáškách střídají (např. jeden den kardiologie, další den neurologie), a zkouškové období je pak koncentrováno až na samotný závěr semestru. Kde je předmět ukončen písemnou zkouškou na počítači. Na výsledky zkoušek se pak čeká měsíc.
Způsob výuky na Sorbonně se liší především strukturou klinických stáží. Stáž na jednom oddělení trvá přibližně dva a půl měsíce, což umožňuje studentovi se do chodu pracoviště opravdu hluboce zapojit. Já jsem svou stáž absolvovala na dětské neurologii a tato zkušenost pro mě byla naprosto zásadní. Co mě velmi příjemně překvapilo, byl přístup lékařů a personálu. Počítali se mnou jako s rovnocennou posilou týmu a od začátku mi projevovali velkou důvěru. Přímo na oddělení mi byli přiděleni pacienti, o které jsem se starala a následně jsem jejich stav a diagnostický postup prezentovala na hlášení přímo před paní přednostkou. Tato míra zodpovědnosti a praktického zapojení mi dala mnohem více než běžná výuka a považuji to za jednu z největších přidaných hodnot celého pobytu.

Co se týče přístupu vyučujících, neshledala jsem zásadní rozdíly oproti naší fakultě – komunikace byla věcná, profesionální a na standardní úrovni. Velmi pozitivně však musím hodnotit administrativní podporu. Naším hlavním kontaktním bodem byla paní Estelle Masse, která pro nás byla doslova "pařížským andělem strážným". Její přístup k Erasmus studentům byl nadstandardní; byla nesmírně ochotná, vždy připravená pomoci s jakýmkoliv problémem a díky ní proběhla veškerá administrativa spojená se stáží naprosto hladce.