Švédsko, den první. Aneb ztracena, opožděna, uzavřena, zmatena!

Nikola Veselská si svůj blog o Erasmu v Umeå začala psát po příjezdu do města, na konci léta roku 2017. Její články plné humoru a ironie, Švédska a Švédů, publikujeme nyní exkluzivně i na Charles Abroad. Pokud by se vám nechtělo čekat celý týden na další díl, klikněte na odkaz na konci článku a přečtěte si všechny Nikčiny patálie ještě dnes!

Pusa, pusa, slza, pusa, slza, slza, hodně slz. Dobrý začátek! Najednou stojím sama s kufrem a šoupám se s frontou směrem k bezpečnostní prohlídce.

…

Pokukuji po něm. Já myslím, že I on po mě. Zdráhám se, přece nejedu na Erasmus kvůli tomu. Přešlapuju a pak se rozhodnu. Čapnu po něm a připadám si blbě. Vytahuji peněženku, palubní letenku, smířená s tím, že se na mě bude blbě dívat. A taky se na mě prodavač díval tak blbě! V obličeji se mu začala zračit lítost. A já si připadala jako patnáctka, která si zkouší koupit alkohol. Se slzou v oku mi musel říct, že mi můj oblíbený alkohol červené barvy nemůže prodat, protože má cílová destinace je Švédsko. Cože? Cože? A takhle začal můj první den protialkoholního studijního pobytu ve Švédsku. Heja Sveridge!

…

A potom se to všechno s*alo (chtěla jsem napsat stalo, ale tento překlep se hodí více). Zatímco Nikča v klidu seděla v Terminálu 1 a vypisovala si srdíčko a plakala nad velmi přísnými pravidly dovozu alkoholu, čas běžel. Nikča tupě zírala na odletovou tabuli (v kapse drže sms, ve které se psalo, že její ,,Gate“ je 35) a říkala si, kde je ten Terminál 4? Čas začal utíkat ještě rychleji a konečně jí to došlo! Nevěřili byste, jak může být letiště tak špatně označené a už vůbec ne, že pro to, abys mohl jít do jiného terminálu, tak musíš vystoupit a znova se nechat odbavit. 20 minut do odletu. Nevěřícně jsem dala na radu ne moc milých zaměstnanců, abych vyšla ven z Terminálu 1. Bylo divné, že nikde nejsou žádné směrnice, že tímto směrem je Terminál 4. Nechtělo se mi, protože známe ty hrozné fronty u bezpečnostní kontroly, ale neměla jsem jinou možnost. Uff, konečně jsem doběhla do Terminálu 4 a potkala jsem se tam s Hankou. 10 minut do odletu. Další kontrola u bezpečnosti, už jsem byla tak nervózní, že jsem začala skákat.  Pobavila jsem pána, který nás kontroloval. Už podruhé vyvolávali mé jméno. Sakra! 7 minut do odletu. Ufff, doběhnu ke ,,Gate 37”- nikde nikdo. Sakra! Sakra! Sakra! Vždyť mám ještě 7 minut (do odletu). Prázdna místnost mi ale říkala opak. V hlavě mi začalo dunět. Zmeškala jsi let, budeš si muset koupit novou letenku! Zatímco jsem zdrceně stála u prázdného ,,Gate“, zavazadla si v klídku ležela v letadle, které zrovna odlítalo do Umeå. Super! Aspoň někdo to stihl.

Chtě, nechtě jsem se musela vydat vstříc kiosku Norwegian, znova jsem musela opustit zabezpečený prostor. Sešla jsem tedy dolů a přišla ke kiosku (zrovna byl čas odletu mého zmeškaného letadla), kde seděla paní a pán. Řekla jsem, co se mi právě stalo. Pán se na mě podíval a viděl zděšení a zoufalství v mém obličeji. Řekl něco paní ve švédštině. Pak se mě zeptali, jestli jsem student. Přikývla jsem. Potom se stalo něco nečekaného. Pán mi vytiskl novou palubní letenku zdarma (!), i když jsem měla dostatek času na přestup. Měla jsem takovou radost, že jsem nemohla ani mluvit! Jen jsem asi 120x poděkovala. Pak si ze mě ještě udělali srandu, zdůraznili čas odletu a ať radši už jdu, abych to stihla, i když letadlo odlítalo až za 2 hodiny.  V tu chvíli jsem si zamilovala Švédy. Teď mě už jenom čeká znova bezpečnostní kontrola. Pán, který se mi smál, když jsem z nervozity skákala, se na mě s údivem a zároveň s úsměvem podíval. Vysvětlila jsem mu, co se stalo, a ještě se mě zeptal odkud jsem. Moc mě to uklidnilo. Tak jsem si šla sednout ke ,,Gate 37“, abych znova nezmeškala odlet letadla.

…

Podruhé jsem si to nenechala ujít a o další hodinu poté jsme s Hankou dolétly do Umeå. A teď už si jen dojít pro kufry schované na letišti. Aby toho nebylo málo, tak kufry zůstaly ve Stockholmu! Tadaaa! Není nad to zmeškat let. Moc ochotná paní se mnou všechno sepsala. A řekla, že mi možná i kufry dovezou domů. Od letiště nás vezly autobusy do školy, kde jsme podepsali smlouvy na ubytování a pak nás taxíci odvezly až před dům. Díky za to! Vyjela jsem do 3. patra s bušícím srdcem a bez velké části zavazadel. Otevřela jsem dveře koridoru, našla jsem své dveře, vložila jsem klíček do dírky, otočila jsem jím, nádech výdech, vzala jsem za kliku a ono prd! Čím víc jsem za ně táhla, tím víc povolovala klika. V celém koridoru bylo ticho. Tak jsem začala klepat na dveře a druhé dveře mi otevřela dívka. Já jí vše vysvětlila a potom jsme zavolaly na správu budov. Pak nastala půlhodina čekání, kdy mi mezitím Melisa vyprávěla, jak to chodí v kuchyni, prádelnou. Dokonce mi i dala povlečení! Opravář přišel asi do půl hodiny, moc milý pán, který mi dal dveře do použivatelného stavu a já konečně mohla vejít do mého nového domova. Vešla jsem asi se 4 hodinovým zpožděním-unavená, zpocená, hladová.

…

Asi o půl hodiny později jsme šli s Hankou v deset večer nakoupit. (Ceny nejsou tak strašné, jak se říká.) O další hodinku později mi přivezl taxík mé kufry. S nadšením malého dítěte, kterému vracíte jeho oblíbenou hračku, jsem se vrhla na taxikáře- a kufry. V pokoji jsem se spokojeností zhroutila do postele, ale v tom jsem uslyšela slaboučký zvuk kapání. Lehce kapalo z kohoutku a taky ze sifonu.

…

(Nebojte ráno jsem zavolala správci a ten přišel, aby utáhl druhý kohoutek, který jsem nezkontrolovala a sifon, ze kterého neprotéká voda ven. Aspoň jsme ráno se správcem zahájili pořádnou dávkou smíchu. Asi 10 minut poté, co správce odešel, jsem chtěla zajít do kuchyně, ale zase mi nešly otevřít dveře. Zámek se pohnul, ale dveře ne, přesně jako včera! Aspoň jsem byla uzavřená v pokoji. Tak jsem znova volala správci. A zrovna když jsem mu po telefonu vysvětlila, že jsem uzavřená ve svém pokoji a nemůžu ven, zámek a dveře povolily. Nebyla chyba ve dveřích, ale v zámku a možná ale doopravdy jen možná byla chyba i ve mně. :))

Abych shrnula vše: zmeškala jsem let, dostala letenku zadarmo, neměla jsem kufry na letišti, nemohla jsem otevřít pokoj, čekala jsem na zámečníka, dovezli mi kufry zdarma až domů (haha, nemusela jsem je tahat), NEměla jsem rozbité umyvadlo, potkala jsem spoustu usměvavých a vtipných Švédů! Ten jeden a kousek dne byl dlouhý jako týden. Jo a mám kolo!

Článek jsme převzali z blogu Nikoly Veselské, který publikovala během svého pobytu v Umeå. Všechny její zážitky na jednom místě najdete na Střípky z Umeå.

Autorkou článku je

Nikola Veselská