Vyhledat

What happens in Cyprus – stays in Cyprus!

Aktualizace: bře 2

Tak jdeme na to. Je začátek února. Za normálních okolností bych dnešek strávila nad skleničkou červeného vína na baru klubu ve svém rodném městě, plamenně diskutovala se svými českými kamarády o zdlouhavém a náročném zkouškovém a domů bych vyrazila po půlnoci; bez roušky, navlečená v bundě a čepici. Místo toho jen žasnu nad Feriho žlutými trojúhelníky, hovořím převážně anglicky, a to s lidmi, které jsem potkala přesně před měsícem, po půlnoci teprve začínám žít a bez té látky přes pusu už se ve veřejných prostorech cítím nesvá. Jen jedno mi zůstalo, to červené víno. To tady teče proudem. Welcome to Cyprus, Καλωσόρισες στην Κύπρο!

Na Kypru je úředním jazykem řečtina, potažmo turečtina. Takže ty klikyháky, co asi nikdo z vás nepřečetl, jsou řecká písmena, alfabeta. Tu se tady zatím docela úspěšně učím. Takže i větu vítejte na Kypru jsem napsala sama! Naštěstí je hodně písmen podobných těm našim, normálním 😊. Nejsem příliš ambiciózní, a tak si za cíl svého Erasmu tady dávám plynně číst alfabetu.

Pro začátek malé wikipedické okénko: Kyperská republika je rozdělena na tureckou a řeckou část.

S její novodobou historií je to celkem jednoduché.


Ve zkratce. Dlouhá slaletí Kypr patřil pod Osmanskou říši, na konci 19. století si jej v podstatě pronajala Británie, aby mohla kontrolovat obchodní cesty. Na začátku první světové války jej nekompromisně anektovala. Tak jako pro nás je důležitým revolučním rokem 1989, Kypřané si svobodu od Britů vybojovali už v roce 1974. A pak už to šlo rychle. Na severní části se usadili turečtí Kypřané a vyhlásili suverenitu, kterou řecká část doposud nepřijala. Hlavní město Nikósie (Lefkósie) je nyní rozděleno hranicí a přechod z jedné části města do druhé je možný jen s pasem. Ale není tomu tak dávno, co to nebylo uskutečnitelné vůbec. Stalo se tak v roce 2003, rok před vstupem do Evropské unie. Dnes řecká část prosperuje, kvete a nabízí turistům letní letoviska. Ta turecká… řekněme, že nikam nespěchá. Tak a máme to z krku.

Teď už jen pár zajímavých drobností. Předpokládám, že jich bude postupem času a zvyšováním se teploty přibývat.

1. Jezdí se tu vlevo. Pro evropského chodce zde i banální přechod silnice představuje smrtelné nebezpečí. Dobře. Možná bych se mohla rozhlížet na obě strany. Pozůstalost britského vlivu. Stejně tak redukce do zásuvky. Ale nebojte, silou tam nabíječku k mobilu narvete i bez ní.


2. Celý Kypr má o trochu víc obyvatel než naše matička Praha. Jednou jsem se Kypřana zeptala, „jak daleko je jeho rodná vesnice“. Vysmál se mi, jak vůbec můžu slovo daleko v souvislosti s Kyprem použít. Vše je totiž neskutečně blízko. Jižní část (to je ta řecká) se dá z jedné strany na druhou zvládnout za dvě hodinky jízdy autem.


3. Nesuď lidi podle oblečení! Klišé, které se tady na začátku února stává realitou. Naše republiky dělí více než 4 tisíce kilometrů, jedno časové pásmo a rozdílné podnebí. Není tedy raritou, když si naše parta natěšeně na koupačku v moři vyjde v šortkách a tílku a stává se tak středem pohledů Kypřanů navlečených v péřových bundách a dlouhých kalhotách.


4. K těm pohledům ještě. Dívají se. A dívají se o to víc, když se nesnažíte nijak zakrýt svoje slunci dlouho nevystavované sýrově bílé nohy. Přidejte foťák na krk a jakýkoliv jiný jazyk kromě řečtiny

a během hodiny chůze po ulici napočítáte desítku zatroubení, nepopiratelného zírání a také vykřiknutých poznámek, kterým díky vaší neznalosti řečtiny možná i naštěstí nerozumíte.


5. A pětici uzavřu jídlem a pitím. Zkráceně; alkohol levný, typická jídla levná. To pro začátek stačí. A je tu neuvěřitelně laciné kandaifi. Ale to je spíše poznámka pro mě. Ujíždím na něm.


Končím a jdu poznávat nové kultury. Od toho taky totiž Erasmus je.

64 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše