.png){kind=small}
Věcí, které mě na životě ve Španělsku překvapily, je spousta, asi je moje chyba, že jsem si nic nezjišťoval dopředu 😄. Překvapila mě stavba jejich dne, přijde mi dost odlišná od našich běžných dnů. Škola začíná většinou v 9:00, kanceláře apod. až v 10:00, oběd bývá kolem 14. hodiny, jídelna ve škole otevírá „až“ v 13. S obědem začíná nejoblíbenější část dne — siesta, kdy se obchody a kanceláře zavřou a zůstanou zavřené většinou do 16 nebo 17 hodin. Díkybohu, supermarkety mají stále otevřeno, ale za to mají zavřeno v neděli. Menší večerky mají otevřeno i v neděli. Bary, hospody a restaurace bývají v neděli otevřené, ale zase většinou mají poté zavřeno v pondělí. Takže na tenhle styl si člověk chvíli zvyká. V restauracích se neplatí zvlášť, buď se složíte na účet u stolu nebo pokaždé zaplatí někdo jiný. Španělé jsou poměrně noční tvorové, takže když se budete chtít sejít s někým na pivo, neočekávejte něco jako, že se potkáte v 18, většinou navrhnou třeba 22 a přijdou až 22:30 🙄. Přišlo mi zajímavé a poměrně ohleduplné, že pejskaři s sebou nosí láhev s vodou, a když jejich mazlíčci něco označkují, opláchnou to, aby to nesmrdělo, ale zase pokud někde nechají lejno, neřeší to. Tohle tedy není úplně kulturní šok, ale jelikož jsem přijel do země, kde nemluvím jejich úředním jazykem, moje nakupování vypadá velmi vtipně, když si většinu produktů skenuji s Google překladačem, abych zjistil, co to je. Ale to největší překvapení mě čekalo v kuchyni, při kořenění kuřecího masa. Vůbec jsem netušil co je co, tak jsem to zkusil očuchat, ale ani to nepomohlo, takže můj oběd byl sladkokyseloslanohořký, od té doby používám jen sůl a pepř, sem tam curry, protože to se píše stejně 🤷🏻♂️.
Další překvapení byla povaha Španělů, automaticky s pozdravem přichází dotaz ¿Qué tal?, takže se ptají jak se máš, ale zároveň odpověď už je moc nezajímá, je to pro ně vlastně už taková fráze jako součást pozdravu. Zároveň když už odpovíte, tak by to mělo být, že se máte dobře a automaticky se zeptáte nazpět „Muy bien, ¿y tú?“. Pak až začne konverzace (většinou), moc mých konverzací pak nepokračovalo 😄, protože k mému překvapení, Španělé často neumí anglicky, dospělí skoro vůbec, což způsobilo nemálo vtipných situací v obchodě, na poště a tak. Mladší občas, ale určitě to není nějaká skvělá angličtina, takže se spíš kamarádím s ostatními zahraničními studenty. Většina Erasmus studentů tady španělsky umí, takže mají život tady o mnoho snazší a někteří mají i lepší španělštinu než angličtinu.
Vždycky jsem si myslel, že jsem extrovert, a že mluvím hodně,…to jsem ale ještě nepoznal Španěly, mluví doopravdy hodně a mluví doopravdy nahlas. A když jim odpovíte normálně, pomalu na vás ještě zařvou, že vás neslyší. Když procházíte kolem nějaké menší kavárny, slyšíte ji ještě dřív, než ji vidíte. Skoro všechno Španělům trvá hrozně dlouho a co můžou, přesunou na zítřek — mañana (překlad je zítra nebo ráno). Dost často se mi stalo, že jsem je musel nahlas upozornit, že někde neprojdu, moc rádi si totiž stoupnou uprostřed dveří, cesty a teď začnou klábosit. Přijde mi, že Španělé milují slunce, předpokládám, že teď v listopadu už tu nebude tolik turistů a stejně bývá na pláži spousta lidí, kteří se většinou už jen sluní ☀️.
Zajímavá je taky výchova dětí, když člověk vyjde z centra a jde do více „ghetto“ čtvrti, děti si tam žijí takový trochu vlčí život. Od rána do večera venku, pobíhají ve špinavém či roztrhaném oblečení a rodiče třeba ani nejsou poblíž. Překvapilo mě, že v těchto čtvrtích lidi často mívají otevřené dveře dokořán, nějak nic neřeší. Zajímavé jsou tu sociální interakce, Španělé jsou hodně přátelští, takže i v univerzitním prostředí si tady všichni tykají a oslovují se hlavně křestním jménem, bylo mi řečeno, že se tady vyká jenom starším lidem. Není taky problém jen tak začít konverzaci s úplně cizím člověkem, se kterým vás spojuje třeba jen to, že jedete stejným autobusem. Když už jsem u těch autobusů, tak nejezdí na čas, většina zastávek je na znamení a třeba ráno na univerzitu přijedete pozdě, protože 3 plné autobusy vůbec nezastaví. Nedávno jsem tady vyrazil na výlet, Google mapy mi ukazovaly, že je tam zastávka, tak jsem zmáčknul „STOP“, ale řidič nezastavil, protože tam prý zastávka není, co mi řekla jedna paní v autobuse, takže se tady nemůžete spolehnout fakt skoro na nic 🗺. S aspektem španělské přátelské povahy taky souvisí pozdravy a loučení, většinou se třeba obejmou a dají si letmou pusu na tváře.
Často se mě Španělé ptají na život v mé zemi, na cenu piva 🍻 a jestli je Praha fakt tak krásná. Někteří starší se pořád domnívají, že jsme Československo, takže ačkoliv jsem jim to třeba vysvětlil, stejně používají výraz Československo a taky občas neznají Českou republiku, ale jenom Prahu. Na Erasmu člověk pozná spoustu národností a jiných kultur, takže je zajímavé se dozvědět, jak to funguje a v čem se liší váš život například od Turecka, Francouzské Polynésie Jihoafrické republiky, Francie či Belgie apod. Přiznám se, že začátky byly složitější, protože jsem fakt ničemu a nikomu skoro nerozuměl, takže jsem si našel nějaké pravidelné aktivity — běhání či plavání a cvičení. Tím, že mám nějakou pravidelnou aktivitu, se mi docela daří se udržet v dobré psychické i fyzické kondici. V dalším článku popíšu nějaké výlety po okolí 🛣.
☀️ Tom
📷 @_tomasnovotny