Vyhledat

Erasmus na cestě: Petrohrad


Je známo, že mezi Finskem a Severní Koreou leží pouze jeden stát. Tím je Rusko. Návštěvu Petrohradu, bývalého hlavního města této poněkud svérázné země jsem považoval za jeden z hlavních bodů svého cestovního plánu během Erasmu. Nutno podotknout, že návštěvu jako celek nelze vystihnout lépe než tak, že se jednalo o jeden velký kulturní šok.



Co je potřeba udělat před cestou


Osobně jsem se na tuto cestu začal připravovat ještě před tím, než můj Erasmus vůbec začal. Vědom si současné politické situace a s přihlédnutím k faktu, že Rusko je jednou z posledních zemí, kde bych chtěl mít jakýkoliv problém, jsem si kvůli tomu, že ve svém cestovním pase mám razítko z Ukrajiny, nechal vystavit druhý.

Další nezbytností je zařídit si vízum. Zde jsou celkem 3 možnosti závisející také na tom, jakým způsobem se hodláte dopravovat. První možností je klasické vízum, kterou ovšem nedoporučuji, jelikož jeho vyřízení trvá delší dobu, navíc se musí platit konzulární poplatek. Já osobně jsem využil relativně nové možnosti tzv. e-víza. Žádost o něj se podává přes internetové stránky ruského ministerstva zahraničí. Jeho výhodou je, že je zdarma a jeho vyřízení trvá maximálně 30 dní, mně osobně vízum přišlo již 6. den od podání žádosti. Toto vízum umožňuje vstup pouze do Leningradské oblasti (Petrohrad a nejbližší okolí). Doba maximální délky pobytu je 8 kalendářních dní. Nevýhodou pak je, že jej nelze použít při dopravě vlakem. Poslední možností je jet bez víza. Čtete správně, i toto je za určité konstelace možné. Nicméně tato možnost je ještě více limitována, konkrétně musíte jet trajektem, kterým cesta trvá poměrně dlouho, navíc ve městě můžete strávit maximálně 72 hodin. Také existuje možnost výletů organizovaných některými studentskými sdruženími, např. ESN pořádá takovýto bezvízový výlet trajektem.



Doprava


Z Finska existuje několik možností, jak se do Petrohradu dopravit. Za nejpohodlnější považuji vlak z Helsinek, kterému trvá cesta asi 3 hodiny. Nevýhodou je, že zatím není možné použít elektronické vízum. Krom toho se cena jednosměrné jízdenky pohybuje okolo 60€. Osobně jsem využil autobusu, u nějž mě celá cesta vyšla na 36€. Mohu jen doporučit estonskou společnost LuxExpress, u níž jsem se setkal s pohodlnými autobusy s velkým prostorem pro nohy, navíc v ceně jízdenky byla i konzumace teplých nápojů. Cesta trvala zhruba 4,5 hodiny i s poměrně dlouhou zastávkou u pasové kontroly.


Co očekávat


Jako první je potřeba uvědomit si, že Rusko je poměrně specifickou zemí. Nejprve mě trkla pasová kontrola uprostřed hluboké noci. Při vstupu jsem na ruské straně musel svůj pas ukazovat 3x, přičemž paní u přepážky mi jej poctivě celý prolistovala a podezíravě se na mě poměrně dlouho dívala, než mi konečně dala razítko. Následně jsem ještě musel veškerá svoje zavazadla nechat projet rentgenem, zkontrolovány byly i veškeré úložné prostory autobusu. Nicméně ještě nepříjemnějším zážitkem byla zpáteční cesta. Myslel jsem si, že nemůže být těžší dostat se z Ruska než dostat se do Ruska, ale opak byl pravdou. Tentokrát jsem se pasem musel prokazovat dokonce 5x, přičemž vždy šlo o ostrého pána/paní v uniformě s beranicí, kteří měli naštvaný výraz v obličeji a nebyli schopni ani reagovat, když je člověk rusky pozdravil.

Další věcí, na kterou je třeba se připravit, je jazyková bariéra. I v turistických oblastech bylo poměrně těžké narazit na osobu, se kterou by bylo možné domluvit se anglicky, takže jsem osobně nejvíce použil svoji velmi chatrnou znalost ruštiny, s níž jsem se naposledy dostal do kontaktu zhruba před 5 lety, i přes to jsem rusky uměl lépe než většina mých protějšků anglicky.



Možná tou nejcennější zkušeností pro mě jakožto svobodomyslného člověka bylo zažít, co to znamená policejní stát. V ulicích jsem mnohem více potkával osoby v uniformách, krom toho byly všudypřítomné bezpečnostní rámy. Konkrétně pro vstup do metra, nebo třeba na autobusovém nádraží jimi musel člověk projít. Vstupy do metra byly obzvlášť praktické, sám jsem to zažil, když jsem si potřeboval zajít do bankomatu. Jsou totiž koncipovány tak, že jednou stranou se pouze vchází a jednou se pouze vychází, přičemž se při průchodu nelze vyhnout placené zóně, tak jsem holt musel jít od bankomatu proti proudu a dělat, že neslyším řev dozorujícího policisty. S policií jsem měl ještě jednu nepříliš příjemnou zkušenost, a to v momentě, kdy jsem se procházel po památkách. Šel jsem okolo budovy ruského ústavního soudu, kde v tu chvíli ležel výtisk ruské ústavy, na nějž byly nakladeny růže. V přilehlém parku se pak schylovalo k protestu proti změnám ústavy umožňujícím další volební období pro současného vládce. Při prohlížení jezdecké sochy Petra Velikého jsem se nevědomky stal svědkem toho, jak si monitorovali terén pravděpodobně policisté v civilu (jeden z nich se prokazoval tomu druhému jakýmsi odznakem), přičemž si jsem jist, že mě viděli fotit si ono „pietní“ místo. V tu chvíli jsem se z místa snažil co nejrychleji zmizet. Ještě dobrou půl hodinu jsem se neustále ohlížel, zda mě někdo nesleduje. Ten den večer jsem se dozvěděl, že během onoho protestu bylo zatčeno 25 osob.



Další na první pohled viditelnou neobvyklou věcí byly dráty elektrického vedení, které nebyly vedeny pod zemí, jak tomu běžně ve městech bývá, ale byly nataženy mezi střechami domů. Co jsem sice čekal, ale i tak mě zaskočila míra četnosti tohoto jevu, bylo vyobrazování masového vraha na suvenýrech (myslím Džugašviliho). Dále mě překvapilo, že ulice, na níž se nachází většina památek (Něvský prospekt), není žádnou pěší zónou nebo místem, kde je snaha o omezení počtu aut, ale naopak jde o řádně vytíženou šestiproudovku. Poslední třešničkou na dortu pak byla originální Potěmkinova vesnice, v podobě překrytí oprýskaných domů plachtou, která má imitovat jejich skutečný vzhled.



Co mě naopak jako „chudého studenta“ velmi potěšilo, byla nízká cenová hladina. Například za ubytování na 3 noci téměř v samotném centru Petrohradu jsem zaplatil v přepočtu necelých

1 000,- Kč. Oproti Finsku byly velmi příjemné ceny alkoholu, především pak kvalitní vodka se dala zakoupit za zlomek finských cen.


Co navštívit


Mimo toho ovšem Petrohrad nabízí i mnoho míst, která stojí za to vidět. Na prvním místě nelze zmínit nic jiného než Ermitáž. I když nejsem příznivcem navštěvování muzeí, tak doporučuji vyhradit si na její návštěvu minimálně půlden. Další výhodou je cena vstupného, pro studenty s kartou ISIC je totiž vstup do expozic zcela zdarma. Vnitřek je pak jednoduše dechberoucí. Můžete zde vidět bohatě zdobený vnitřek Zimního paláce, bývalého sídla ruských carů nebo sbírky světoznámých umělců jako např. Rembrandt, van Gogh. Umělecké sbírky jsou zde děleny podle země původu autorů. Navíc je to jedno z mála míst, kde by neměl být problém s angličtinou. Minimálně popisky jsou tu v angličtině, i když nevalné úrovně (např. Netherlandish).

Další skupina památek je soustředěna okolo místního hlavního bulváru, Něvského prospektu. Mimo jiné zde lze najít Chrám Kristova vzkříšení. Jedná se o církevní stavbu postavenou v typicky ruském stylu na pohled podobnou známějšímu chrámu Vasila Blaženého v Moskvě. Ideální je projít si celý bulvár začínají na náměstí Povstání (plóščaď Vosstania) k Zimnímu paláci.



Pokud budete pokračovat od Ermitáže přes Něvu, dostanete se na Vasiljevský ostrov, zde můžete zajít na tzv. Strelku, což je výběžek, u nějž se řeka rozděluje na Malou a Velkou Něvu, mimo parku zde leží dvojice majáků a navíc je tu jakási „minináplavka“ odkud je krásný výhled na Zimní palác i na Petropavlovskou pevnost. Tato pevnost je dalším místem, které byste při návštěvě neměli vynechat. Jedná se o opevnění postavené Petrem Velikým v období Severní války za účelem ochrany před švédskými nájezdy. Uvnitř se nachází mimo jiné katedrála sv. Petra a Pavla ukrývající hrobky některých ruských carů. Nedaleko na řece pak lze najít známý křižník Aurora, v němž se také nachází muzeum.

Místem jako stvořeným pro osoby hledající místo pro odpočinek pak je park na Krestovském ostrově. Je to takový klasický poklidný park. Na jeho konci se pak nachází místní stadion postavený pro MS v kopané konané v roce 2018. Tato futuristická stavba připomínající UFO zaujme mimo sportovních fanoušků i příznivce moderní architektury

Na závěr přidám menší doporučení na turistickou atrakci, která se odehrává od dubna do září v nočním Petrohradě. Mám na mysli zdvihání zdejších padacích mostů za zvuků vážné hudby.


Autorem článku je

Dan Müllern


35 zobrazení0 komentář
logo v červeném kroužku.png
logo mod. krouzek.png
  • Instagram
image_preview.png

Projekt vzniká pod záštitou 

Odboru

zahraničních vztahů

Univerzity Karlovy

kontaktní osoba:

Bc. Anna Hroudová 

koordinátorka

anna.hroudova@ruk.cuni.cz

tel./WhatsApp 774 281 095

Napsat mi můžete i na Facebooku ;)

Charles Abroad 2020

logo ve zkutem krouzku.png