Při vyslovení jména Sorbonna si člověk okamžitě představí historické sály a velkolepou architekturu. Realita studia medicíny je však o poznání pragmatičtější. Původní historické budovy univerzity dnes slouží spíše jako muzejní prostory a reprezentativní centrum, zatímco samotná výuka probíhá v areálech přímo u nemocnic.
Musím přiznat, že první dojem byl pro mě mírným zklamáním. Budovy fakulty v těsné blízkosti nemocnice postrádají ten očekávaný historický šarm a působí spíše funkčně až stroze. Přestože exteriéry budov nepatří k nejkrásnějším, vnitřní vybavení bylo na solidní úrovni. K dispozici byly moderně vybavené učebny a zejména prostorné studovny, které jsou pro studenty medicíny naprosto klíčové. I když tedy prostředí na první pohled neohromí svou estetikou, zázemí pro samotné studium a přípravu bylo kvalitní a plně vyhovující nárokům náročného oboru.

Pařížská Sorbonna je starou univerzitou s vesměs velmi krásnými prostory. Historická část budovy je opravdu úchvatná. Dále má univerzita také novější budovy a učebny, které nejsou ničím výjimečné, ale splňují svůj účel. Co se týče studia samotného, na Sorbonně jsem navštěvovala několik velmi zajímavých kurzů a celkově jsem velmi vděčná za příležitost zde studovat.

Moje kurzy probíhaly v relativně novém kampusu Clignancourt na severu Paříže. Šlo o novou a dobře vybavenou budovu s velkou knihovnou a vnitřním dvorem. Horší byla poloha školy v ne příliš pěkné a bezpečné čtvrti a navíc v bezprostřední blízkosti vnitřního pařížského okruhu.

Sorbonne Université je velkou a rozmanitou univerzitou, která vznikla spojením IV. a VI. pařížské univerzity (které zase vznikly rozštěpením původní velké Université de Paris, která vznikla sjednocením jednotlivých fakult a tak dokola). Ústav (UFR) sociologie, na kterém jsem byl, má dvě sídla. Jedno v Clignancourtu na severu Paříže, kde se nachází veliký univerzitní kampus, vesměs pro sociální a humanitní vědy, a druhé v Maison de la recherche, nedaleko od náměstí Sorbonny a historického sídla Univerzity.
Systém je takový, že prvák (L1) a druhák (L2) bakalářského studia se odbývá v Clignancourtu, tamní kampus je jen pár let starý a nabízí velké auly a pěkné atrium. Třeťák (L3) a magisterské studium až na výjimky obývá budovu v Latinské čtvrti, která je o poznání starší, asi by se dalo říci historická.
Jak Clignancourt, tak Maison de la recherche mají dobře vybavenou knihovnu. V Clignancourtu je větší rozmanitost oborů, Maison má zase více odborných děl. Pokud však zatoužíte chodit do oné symbolické budovy, zapište si předmět (ideálně magisterský) ústavu, který sídlí přímo tam (já chodil kupř. na jeden filosofický předmět). Nebo samosebou můžete navštěvovat BIS (Bibliothèque interuniversitaire de la Sorbonne), která se nachází v srdci staré budovy.

Byl jsem na campusu Jussieu, jakožto člověk kdo je zvyklý na komorní prostředí malé strany, jsem z toho byl docela pav. Osobně mi tohle prostředí obrovitánského kampusu dost nevyhovovalo (je to jako kdybyse spojili všechny budovy matfyzu, čvut, všcht a přírodovědeckou fakultu do jednoho areélu, který je navíc oplocený a pokaždý když do něj vstupujete, tak musíte rozepnout batoh, jestli tam nemáte náhodou bombu). Záchody tam byly úplně nechutný, to člověk neviděl. Menza docela ušla, ale dělaly se strašný fronty.

Sorbonne Université je jednou z najstarších univerzít Európy. Štúdium medicíny je tu vedené veľmi prakticky, s dôrazom na schopnosť klinického uvažovania a rozhodovania sa evidence-based. Priestory fakulty sú krásne a moderné (aj keď univerzita má aj historický campus) a nemocnice sú skvele vybavené. Vyučujúci sú veľmi priateľskí a študentom venujú veľa času.

Relatívne moderná budova fakulty "vedy a inžinierstva" s pochybným dizajnom, na ktorej sa ale stretávali všetci študenti vedecko-technických oborov, čo vytváralo prirodzené prostredie pre multidisciplinárnu konfrontáciu (áno, cvičím si frázy do najbližšej žiadosti o grant). Hodnotím veľmi pozitívne.

Pozor, v zime sa tam kúri málo ak vôbec, v čom sa toto miesto nelíši od zvyšku parížských interiérov.