Francouzské kurikulum je od českého opravdu diametrálně odlišné. Studenti (až na výjimky, jako je například onkologie nebo interna, které trvají déle) vždy absolvují měsíční stáž, která se skládá ze 14 dnů full-time v nemocnici - tedy není výjimkou přicházet na osmou a odcházet v osm večer, a 14 dnů přednášek a teoretických kurzů.
Ale neděste se, opět velmi záleží na oddělení, vím o spolužácích, kteří chodili do nemocnice třeba jen do oběda a odpoledne měli volné.
Chodit do nemocnice je povinné, studenti jsou od čtvrtého ročníku placeni přímo nemocnicí, chodí tedy v podstatě do práce. Nutno ovšem říct, že jejich "mzda" ani v nejmenším neodpovídá té velké spoustě práce, kterou vykonají. Prakticky veškerou obrovskou administrativní zátěž, která například u nás padá na lékaře, jsou schopni z velké části pokrýt. Mají své vlastní pacienty, které každý den vyšetřují, píší zprávy do počítače, referují je na vizitách, objednávají například zobrazovací vyšetření a tisknou žádanky.
Je to, myslím, skvělá zkušenost, ale na druhou stranu jsou v podstatě jakýmisi dělníky ve zdravotnictví, nepodílejí se na rozhodování o péči a dalším směřování pacienta; tedy především mladší studenti často nevědí, proč právě tohle vyšetření konkrétnímu pacientovi objednávají.

Každý student tedy "externe" má přiděleného svého neatestovaného lékaře tedy "interne", který provádí veškeré rozhodování o pacientovi a je přítomen na oddělení celý den. Oproti tomu s lékaři a profesory se na standardním oddělení kromě vizit téměř nepotkáte.
Na oddělení si všichni hned od začátku tykají a vztahy mezi externes, internes a lékaři jsou velmi přátelské. Pokud je čas, jsou všichni velmi ochotní cokoli vysvětlit a to zejména lékaři během vizit, které ale díky tomu trvají často několik hodin (!).

Studenti tedy nechodí stážovat do nemocnic na pár hodin denně jako my tady v Česku, ale doslova na vlastní kůži si vyzkouší chod jednotlivých oddělení. Díky vizitám a častým zkoušením během nich jsou zároveň motivováni se naučit spoustu teoretických věcí k danému pacientovi a garantuji vám, že pokud jste s pacientem s konkrétní diagnózou v úzkém kontaktu, rozhodně si zapamatujete mnohonásobně více než ze sebelepší knížky.

Nevýhodou ale je, že si studenti poměrně složitým procesem vybírají okruhy oborů, tedy "pôles", které budou v daném roce navštěvovat, a vzhledem k délce stáže není možné, aby za celé své studium viděli všechny, což vnímám jako poměrně nepříjemné.

Zkoušky se skládají vždy na konci semestru a jsou téměř výhradně písemné, zatímco během roku na konci každé stáže studenti (včetně nás Erasmáků) prezentují jednoho pacienta před všemi lékaři a ostatními studenty a jsou u toho zároveň zkoušeni. Prezentace by měla být interaktivní, jsou tedy nutné slidy s otázkami pro ostatní.