První, co mě k mé adoptivní univerzitě napadá je, že nebyla ani stará ani nová. Poprvé to pro mě byl šok. V Praze jsem zvyklá na prostorné místnosti a starší budovy. Některé chodby jsou úplně bez oken a málokdy jsem na nich někoho potkala. Ze začátku na mne působily dosti ponuře. Na druhou stranu kampus byl úžasný! Mají tam krásnou moderní menzu, dvě kafeterie, príma knihovnu... Za to mi to rozhodně stálo.

Univerzita v Essenu mě oslovila především jejich kampusem. Tady u nás v Praze na Karlově Univerzitě jsou budovy rozmístěné různě po Praze, kdežto na Essen-Duisburg univerzitě mají kampus, kde člověk najde všechno pospolu. Další věc, která mi hned přijde na pamět byla menza, která byla moc pěkná. Mohla jsem si vybrat asi z 5 jídel, plus z obrovského salátového baru a dalších zákusků. Koleje byly na mnohem lepší úrovni než jsme zvyklí z Česka. Sdílela jsem jeden apartmán s další osobou (sdílená koupelna a kuchyň), ale měla jsem svůj vlastní pokoj.