Prostory, kde jsme studovala byly krásné, kampus byl úžasný, v kampusu byla i posilovna a bazén za dobrou cenu, moc dobré obědy a celkové zázemí univerzity bylo skvělé. Univerzita ovšem byla dost daleko od centra Istanbulu, což by nebyl takový problém, kdyby k univerzitě vedla lepší síť hromadné dopravy. Městské autobusy, které jezdily jednou za hodinu byly pořád plné, tak, že se tam občas člověk ani nenarval a v tomhle narvaném autobusu jste pak trávili hodinu k nejbližší stanici metra a pak ještě několik desítek minut v metru. Mohli jste jet taky soukromým autobusem za pár korun, ale ty byly ještě narvanější. Nakonec jsem jezdila školním autobusem, jedna cesta vyšla na 50 Kč, ale problém byl, že také nejezdili dostatečně často.
Univerzita nám bohužel, na rozdíl od jiných univerzit v Istanbulu, nepřipravovala moc společného programu, takže bylo těžké navázat přátelství s ostatními erasmus studenty z Okanu. Měli jsme jednu společnou večeři a jednu společnou snídani (na kterou přišlo jen pět erasmus studentů) za celou dobu. Jiné univerzity pořádali výlety a chodili na bowling, atd.
Pracovníci Erasmus office nebyli moc ochotní nám pomáhat. Spíš nám stěžovali život, než aby nám ho ulehčovali.
Co se týče učitelů na škole, tak všichni byli absolutně úžasní. Musím říct, že všechny hodiny byly skvělé, zajímavé, přínosné a učitelé byli moc nápomocní, milí a prostě skvělí. S většinou, i administrativních záležitostí, nám nakonec pomáhali učitelé (právě proto, že pracovníci erasmus office nebyli moc nápomocní).