Heidelberská univerzita je nejstarší v Německu a jenom o něco málo mladší než naše Karlovka. Má mnoho fakult a celkem 3 kampusy po celém městě - celé město je vlastně univerzita. Já měla přednášky jenom na Kampusu v Altstadtu (historické centrum) a Bergheimu (novější čtvrť s většími hotely, moderními kavárnami a fajn místy na oběd ale o těch níže ;)), ale za řekou je ještě nový kampus Neuenheim, kde se studuje především matika, chemie a medicína (je tam i veliká univerzitní nemocnice, ve které se dá velmi lehce ztratit a univerzitní botanická zahrada, kde za málo peněz jdou pořídit i moc hezké rostlinky do pokoje na koleji). K univerzitě patří i několik knihoven, moje oblíbená byla tzv. "akvárko" v Bergheimu, univerzitní Barokní zahrada (i s připojením na Eduroam) a pak samozřejmě menzy. A o menzách (především Marstall) bych mohla básnit dlouho - moc se to nedá srovnat s našimi menzami, menší menzy vydávají pouze 1 jídlo plus nějaké obložené housky, pečivo atd. ALE Marstall je velký bufet, kde se platí na váhu a člověk si vždycky něco vybere (dvakrát týdně je i čistě veganský den) a večer se to proměňuje na bar s čepovaným pivem, kávou, limo. Vedle je pak i samotná kavárna s moc hezkým zázemím kde se koná hodně akcí a nejkrásnější je dvůr, kde se v teplejší dny dá sedět venku na lavičce ve stínu stromů.

Univerzita má velice dobré zázemí, studentům je k dispozici celá řada knihoven, kampusů a rovněž mensa, univerzitní kavárna a další. Zároveň se jedná o nejstarší univerzitu v Německu.

Heidelberg je univerzitou prorostlý. Měl jsem to štěstí a bydlel a studoval jsem na Starém Městě, kde snad každá třetí budova patří univerzitě a každý třetí člověk je studující. Celé Staré město je tím pádem napůl kampus, budovy jsou historické, ale většinou dobře uzpůsobené studiu ve 21. století.

Nemůžu to úplně asi vztáhnout na celou univerzitu, ale co se týče vedení letní školy Internationaler Ferienkurs für deutsche Sprache und Kultur, která spadá pod Universität Heidelberg, tak jsem byl více než nadšený. Již před samostatným odjezdem na letní školu bylo k dispozici nesmírné množství informací ohledně snad všech aspektů pobytu. Hned po příjezdu přišla sice další dávka informací, ale všechno bylo přehledné a v případě dotazů fungovala kancelář na jejich zodpovězení. V průběhu celé školy dokonce byli zajištění tzv. betreueři, což byli tamnější studenti, kteří nám byli po celou dobu po ruce - např. se zorientováním ve městě nebo pořádali různé stmelovací akce. Škola probíhala hlavně v historickém centru, takže to bylo potěšením procházet každý den prosluněnými uličkami města.

Pohyboval jsem se v knihovně na ústavu assyriologie. Je výborně vybavená. Navíc jsem dostal klíče a mohl si studovat přesně tak jak jsem chtěl a zůstávat déle do noci.

Vzpomínka na heidelberskou univerzitu ve mně vyvolává nostalgii :) Univerzita jako taková je celým městem tak trochu "prorostlá". Co krok, narazíte na nějakou budovu, co je s univerzitou spojená. Co se hlavní budovy týče, je hned v centru města, v její blízkosti jsou hned dvě menzy a knihovna. Ta je opravdu veliká a nabízí klidný prostor pro studium (jen je tam dost často plno). Ale knihovny jsou součástí i jiných konkrétních institutů. Já jsem měla většinu předmětů v Bergheimer Campusu, kde je knihovna snad ještě hezčí, moderní a taky velmi klidná :)

Díky projektu Erasmus+ jsem měl v rámci letního semestru a prázdnin možnost studovat v rámci prestižní heidelberské Univerzity Ruprechta Karla na lékařské fakultě v Mannheimu. Mannheimská fakulta je známá tím, že mezi prvními v celém Německu adaptovala modelový systém výuky (tzv. MaReCuM), který se v rámci kvality a navazujícího výzkumu řadí mezi nejužší špičku v celé Evropě.

Má velkou historickou tradici a věhlas. Výjimečná byla zejména majestátní knihovnou, kterou disponuje. Kabinet Dr. Julie Peters, kde probíhaly mé konzultace (součástí mého pobytu nebyly žádné přednášky), byl velmi pěkný.

Jako první se mi vybaví můj první den po příjezdu, kdy velice hustě pršelo a já kráčel po Bergheimer Straße vstříc úvodní schůzce na Max-Weber-Institut für Soziologie nacházejícím se v místním Campus Bergheim, situovaném nedaleko historického centra a středu města. Vybavuji si to především proto, že ačkoli v uvozovkách lilo jako z konve a nad městem se vznášela deštivá šedivá záclona, byl jsem bez ohledu na nepřízeň počasí okouzlen okolním prostředím Fakultät für Wirtschafts und Sozialwissenschaften, která se stala mou dočasnou Alma Mater. Samotná budova fakulty je bývalou nemocnicí, čemuž odpovídá i její řešení, které připomíná písmeno "U" o čtyřech podlažích kanceláří a poslucháren doplněných o moderní budovu knihovny, jež je zasazena do zadního dvora fakulty a jejíž vchod je zakomponován do hlavního lobby. Samostatnou zmínku poté zaslouží nejen ona fakultní knihovna nesoucí název Campus-Bibliothek Bergheim, ale také knihovna ústřední známá jako Hauptbibliothek Altstadt, která je bez nadsázky, stejně jako prvně jmenovaná, synonymem takřka dokonalého studijního vybavení i zázemí.

Zázemí univerzity v Heidelbergu je velice dobré. Většina fakult sídlí v centru města v krásných historických budovách. Osobně jsem byl v knihovně a v mensách a byl jsem nadšený. Na fakultě v Mannheimu je mensa v areálu nemocnice. Je o něco horší než v mensy v Heidelbergu, ale i zde se dá dobře najíst. V areálu je také moderní knihovna. Areál nemocnice je jinak starší (některé budovy z 19. století) a vybavením je srovnatelná s českými nemocnicemi.

Moje fakulta byla v historické budově, funkčně zařízená a dobře dostupná z ubytování. Mensa byla poměrně daleko, ale zato byla v krásných prostorech a jídlo bylo vždy skvělé, formou bufetu, takže si vybral opravdu každý.

Krásná velmi stará a prestižní univerzita s budovami rozloženými po celém městě. Obory přírodních věd sídlí v modernějším kampusu na okraji města.