Leden na severu Švédska: první dojmy Adély Korečkové

Když jsem se na podzim rozhodovala, kam si podám přihlášku na Erasmus, věděla jsem, že chci do Švédska. V létě jsem tam týden byla a rozhodla jsem se, že se zkrátka musím vrátit. Nakonec jsem podala přihlášku pouze na univerzitu v Umeå, což je menší město vzdálené 7 hodin cesty na sever od Stockholmu. Jak se blížil můj odjezd, začala jsem přemýšlet, jak moc velká zima může v lednu na severu být. Říkala jsem si, že je to sice dost na severu, ale stále tu žije hodně lidí, tak to nemůže být tak hrozné. Pro jistotu jsem se vybavila novou teplou bundou, kulichem, rukavicemi a byla jsem připravená na cestu.

Ve Švédsku začíná semestr v polovině ledna, tedy asi o měsíc dřív než u nás. Odjížděla jsem tam v době, kdy má být na severu nejchladněji. Když jsem přiletěla na letiště v Umeå, byl sníh úplně všude a venkovní teplota se pohybovala kolem -2°. Na letišti na nás čekali dobrovolníci z univerzity, kteří nás odvezli do kampusu podepsat papíry potřebné k ubytování na koleji a následně nám zajistili také dopravu přímo na kolej. To byla opravdu příjemná pomoc, jelikož jsme dorazili za tmy a měla jsem s sebou obří tašku plnou věcí na půl roku.

Na prozkoumání okolí jsem neměla čas, jelikož hned druhý den po příletu začínal semestr. Škola pro všechny studenty pořádala orientaci, na které jsme se dozvěděli mimo jiné to, jak se vlastně správně vyslovuje Umeå [úmijou]. Všichni nám zatím říkají, že letos je tu nejmírnější zima za spoustu let a jiné zimy tu běžně teploty klesají pod -20°C. Za první týden, co tu jsem bylo nejchladněji -11°, což opravdu není nic hrozného. Každopádně sněhu je tu na rozdíl od ČR hodně, což ale rozhodně neodradí spoustu lidí od jízdy na kole. Chodníky se tu neprohrnují, ale pouze udusávají a posypávají kamínky, aby se po nich dalo v pohodě chodit. Na dlouhé procházky to není, ale jelikož je to z koleje do školy pouze 10 minut pěšky, není cesta do školy nic hrozného. Kulich a rukavice jsou nutná výbava, stejně tak spodní termo kalhoty.

Kromě chladnějšího počasí jsou tu také kratší dny. V době mého příjezdu, v polovině ledna, vycházelo slunce v 9 a zapadalo chvíli po 15 hodině. Stále je trochu zvláštní si na to zvyknout, takže jsem si začala plánovat den tak, abych si denního světla užila co nejvíc. Každý týden se denní světlo prodlužuje téměř o 40 minut, takže tu postupně bude mnohem delší den než v Česku. Většinu dnů tu bylo navíc bylo jasno a sluníčko, což je dohromady se sněhem opravdu příjemná zimní podívaná.

Některé kolejní budovy mají saunu, což je skvělý způsob, jak na chvíli uniknout všudypřítomnému chladu. Jak jsem zjistila po příjezdu, přímo v mé budově jedna sauna je, tak jsem si ji hned zarezervovala a šla ji vyzkoušet. Stejně jako spousta dalších věcí (včetně prádelny) je zdarma. Saunu si může zarezervovat každý student a funguje úplně samoobslužně. Při příchodu je nutné zapnout kamna a pak je zase vypnout. V zarezervovaný čas se navíc dovnitř nedostane nikdo jiný, takže se člověk nemusí bát o odložené věci. Já jsem si to opravdu užila, takže jsem tam rozhodně nebyla naposledy.

Po prvním týdnu v Umeå jsem snad ze všeho nadšená, a to včetně počasí. Zimu si zatím užívám a zimní krajina je tu skvělá. K opravdové dokonalosti schází už jen polární záře, kterou snad brzy taky uvidím.

Autorkou článku je

Adéla Korečková

na profil