Způsob studia se lišil hodně, V Tampere mají akademický rok rozdělený do pěti period, kde každá trvá necelé dva měsíce. Je to dost individuální, každý předmět probíhá jinak. Některé jsou jednou za týden na tři hodiny, některé se opakují dvakrát týdně po dvou hodinách, bylo to dost různorodé. Na rozdíl od České republiky, ústní zkoušení nebo testy byly minimální, Já osobně jsem neměla žádné. Všechny kurzy jsem zakončila nějakou písemnou prací (populární koncept v Tampere byly Learning Diaries, kde se psalo o tom, co jsme se v hodinách naučili a jak je možné tyto informace dále aplikovat). Kurzy byly velmi volné, žádný profesor netlačil na studenty, aby mluvili nebo se aktivně zapojovali, což právě vedlo k tomu, že se všichni více zapojovali. Profesoři byli vždy velmi ochotní s poskytnutím materiálů a když se na ně člověk obrátil s nějakým dotazem, vždy odpověděli do pár hodin. Také se mi líbilo, že si všichni říkali křestními jmény, takže když jsem psala nějaký mail, nemusela jsem pět minut předtím uvažovat jestli jsem použila to správné akademické oslovení nebo ne. Zde stačilo napsat ahoj a křestní jméno profesora a všichni byli spokojení.