Řekové obecně moc neřeší pravidla, projevuje se to v různých oblastech života. Při řízení auta se řídí spíše intuicí, jsou poměrně zběsilí řidiči. Chodci neřeší červenou na semaforech, prostě přecházíte, když si myslíte, že je to bezpečné. Kouření uvnitř je sice zakázané, nikomu to však nedělá překážku v tom, aby kouřil i tak, kde se mu zachce.
Řekové jsou také hodně hlasití, společenští - rádi si povídají, milují kávu (tu pijí prakticky pořád) a hlavně ve škole každou chvíli protestují. Při čtvrtečním čekání ve frontě na oběd se můžete připravit na skupinku protestujících studentů, které možná přehlédnete, ale určitě nepřeslechnete kvůli ohlušující hlasitosti hudby, kterou u toho pouští.

Řecky jsem se začala učit asi 5 měsíců před odjezdem pomocí Duolinga. V Řecku jsem pak chodila na hodiny řečtiny, které univerzita nabízí a díky tomu jsem pak zvládla přečíst spoustu nápisů na ulicích, v obchodech, jídelních lístcích a podobně, taky jsem po nějaké době zvládla jednoduché konverzace v obchodě a tak. Každopádně nebylo to nutné, ve většině případů stačilo umět anglicky, řečtina byla spíš takový příjemný bonus.
Moje předměty byly v angličtině, každopádně během pobytu v Řecku se moje řečtina rozhodně hodně posunula.
Zajímavostí je, že někteří lidé ve středním věku umí lépe francouzsky než anglicky, takže jsem jednou dokonce při vyřizování něčeho uplatnila i francouzštinu.