Na UEF je poměrně dost odlišností od UK. Předměty neprobíhají jako na UK, že se před semestrem zapíše předmět a například každé úterý se chodí na přednášky a každé středy na cvičení celý zimák... Tady má každý předmět svůj individuální časový plán a probíhá, dalo by se říct, blokově. Některé předměty trvají déle po celý semestr nebo přesahují oba semestry, některé předměty trvají jen 2 týdny apod. Zároveň styl výuky a zakončení předmětu se taky liší předmět od předmětu. Nejsou zde zkouškové období. Hodně předmětů probíhá online v moodlu, kde je zadáno spoustu malých úkolů a často si každý v průběhu výuky hodnotí, co všechno se naučil, co mu bylo nejasné a jak by to ve svém životě prakticky využil. Neexistují zde ústní zkoušky (možná velmi výjimečně), spíše písemné a ty buď mohou být online nebo prezenčně a většinou je povoleno používat u toho literaturu. Spousta předmětů vyžaduje psaní různých esejí, seminárek, protokolů, dělání projektů a spoustu skupinových prací, prezentací... To většinou bývá jako podmínka pro splnění předmětu a taky jeho zakončení. Moc jsem se nesetkala s dlouhými odbornými přednáškami, většinu látky se člověk učí sám z poskytnutých zdrojů od učitele nebo odborných článků/knih/videí, co mu jsou taktéž doporučeny. Hodně se dbá na rozvoj kritického a praktického myšlení. Co mi tak zde učitelé říkali, naučit se něco nazpaměť je jen úplně první a občas i zbytečná fáze. Naopak je důležité umět naučené informace dále aplikovat, spojovat si souvislosti a vytvářet z nich nové nápady a vědecké výstupy - k tomu se tady směřuje. Je to ze začátku těžké, člověk je trochu zvyklý z českého školství být hodně vedený učiteli nebo ani moc netušit, proč se něco učí a co je dáno, to se učí atd. Tady je to jenom na něj, jak si vše naplánuje a jak moc ho daná látka baví a jak do hloubky se o to chce zajímat. Také, že neexistuje jen jedna interpretace dané látky, ale je zde několik přístupů a umožňuje studentovi vytvořit si svůj vlastní názor. Není zde tak velký stres jako v Česku mi přišlo, kdy se člověk zoufale učí, aby vůbec prošel a vše stihnul a to nemluvě o zkouškovém období. Přišlo mi, že tady není tak těžké předměty splnit, učitelé jsou velmi přátelští a hodní. Požadavky jsou většinou jen menší časté deadliny, projekty (jak jsem zmínila výše...), které nevyžadují tak hodně úsilí, ale dají vám čas a prostor vše stihnout a ještě se u toho pozastavit a odnést si z toho spoustu znalostí. Každopádně je to dost jiný systém a rozhodně tě to bude ze začátku štvát a nebudeš vědět, co máš dělat nebo jak si všechny ty věci a malé deadliny sám naplánovat. Tím, jak každý týden vlastně vypadá úplně jinak, tak je důležité se zaměřovat na aktuální úkoly a dělat si menší cíle a plánovat týden po týdnu. Alespoň tohle pomohlo mně.

Škola se mi líbila, hlavně zázemí pro studenty jako je knihovna a různá místečka, kde se dalo učit nebo odpočívat. Školní jídelna, kavárna. I přednáškové místnosti a moderní laborky se mi taktéž líbily.

Co se týče přístupu učitelů a administrativy. Co mi tak povídali finští kamarádi a co jsem za svůj pobyt ve Finsku vypozorovala, neexistuje zde hierarchie. Všichni si jsou rovní, to znamená, že učitele se nemusí oslovovat tituly, normálně stačí říct učitelce "Hei Noora" a nechat si poradit naprosto s čímkoliv. Že nestíháš, něco nechápeš, potřebuješ více času... a oni ti s lidskostí pomůžou. Není zde skoro žádné papírování a kurzy se zapisují něco jako v SISu (=Peppi). Po příjezdu tě ale čekají meetingy, kde ti bude vysvětleno kde a jak tohle všechno udělat. Žádný stres a hlavně se nebát ptát.